... hrálo v intersparu. mno. mám čepici, co mi padá do očí. nepadala, když jsem ji kupovala, takže mám podezření, že se mi zmenšila hlava. od poslední křižovatky k odbočce k domu je to přesně sto kroků. i když někdy jen devadesát čtyři. sazka arena má na stropě třicet šest ocelových lan. asi mám nějaký autistický sklony. počítám, pořád něco.
každej, kdo přijde, mi říká, že je škoda, že nemám okna na druhou stranu. podle svých sousedek mám nejspíš neuvěřitelně aktivní sociální život - je pravda, že tu někdo je skoro denně.
kocour menší je už skoro větší než kocour větší.
nevím. nevím je moje slovo. je to moje slovo už tak dva roky. někde jsem četla, že když člověk dělá hodně věcí najednou, může začít mít problémy s krátkodobou pamětí. to asi bude můj případ. vždycky dělám fůru věcí. vždycky nevím fůru věcí najednou.
dneska se mi nestýská po minulosti. stýská se mi po pocitu, že vím. že za něčím jdu, i když je to třeba špatně. vím, kam se datuje počátek nevědění, i když všechno souvisí se vším. možná si (ne že bych o tom až tolik pochybovala) za všechno můžu sama. že jsem přestala věřit. v sebe. v nás. přijde mi normální to dělat. a stýská se mi po emocích, který nemám. friday, i'm not in love. jedna z otázek na famous beck depression scale je, jestli dotazovaný cítí vinu. jo, neustále, za to, že nejsem taková, jaká bych chtěla být, vůči sobě i vůči ostatním. funguju. vůči sobě. vůči kocourům. aspoň že tak.
samota léčí. a další věci. snad. jsem páteční optimista.
moudro týdne: deprese je jako chlast. dokud se nevybleje, líp nebude.
5 comments:
taky mám doma furt někoho. a nevim, jestli jsem společenská...takže pro změnu chápu.
Kdyby stačilo se poblejt, je to ještě dobrý.
r1: to je metafora.
zoe: spíš mi přijde, že to nesouvisí s tím, jak se člověk má, i když to stouvisí s tím, jaký je.
já jsem společenská a nikdy nikoho doma nemám, hahaha.
nio: moje řeč :)
Post a Comment