how to fix. myself. malý krůčky. mám hlad. mám zimu. mám nedospánky. mám trochu naděje a trochu vůle a nový heslo, překonávat se i když nechci.
maroko bylo plný vzpomínek, který mám a vzpomínek, který nemám. na egypt.
1: vyjdeme z káhirskýho letiště. v praze byla zima, tady je typicky letní ráno - rudý slunce nad obzorem, vzduch teplej a slibující ještě víc tepla.
2: o hodinu později na hlavním nádraží; hodně lidí, strop kdesi vysoko, nasávání atmosféry. spěch a cizost, mostly.
3: národostní různorodost na střeše hotelu, útěky na ještě vyšší střechu k rozbitýmu kulečníku; ty si pamatuju. ale už nevím, proč jsem utíkala.
srovnávání. na jedný straně napětí. nepoznávám se. u moře jsou velký velký vlny a já nemám touhu běžet jim vstříc. stará/vyčerpaná? ani nechci jaro. necítím. asi je to špatně. v mojí hlavě je málo věcí. ale první krůček (bezpečnej) jsem udělala. vím, že většina věcí souvisí s tím, že nespím. musím spát. bezpodmínečně.
maroko bylo plný věcí, který jsem chtěla. až budu jednou zařizovat byt, nakoupím si přehozy, záclony a sedátka v maroku. takhle na mě akorát bolestně dopadalo to, že nemám co a za co zařizovat. prohlížím si malý pěkný domečky na archdaily a připadám si mimo realitu. jako by moje přání neměly smysl. chtít malej hezkej domeček u moře... bez šance.
prý píšu moc depresivně. když já to jinak neumím. zatím je to moje jediná terapie. přijde mi strašný jak jsou některý věci dávno. je to jeden z mála pocitů, který teď mám.
6 comments:
Taky mi bývá občas vyčítáno, že moje zápisky jsou příliš smutný. Ale málokdo si už uvědomuje, že pokud člověk prožívá šťastný období a má na práci spoustu věcí, které ho baví, už nemá příliš důvodů sedět u počítače a psát. Navíc, terapie je to dobrá, alespoň část věcí, které mají svou písemnou podobu, už nemusíš tolik držet v hlavě.
viď.
akorát občas žárlím na všechny ty veselý a vtipný blogy :)
To máš pravdu, na druhou stranu to tady čtu dlouho a ráda právě proto, že píšeš tak, jak píšeš. Don't worry.
lia: a co korálky nějaký, přivezla sis? :)
bar: díky :) já nejsem (až tak ;) nespokojená s tím jak píšu, ale někdy bych si fakt přála umět lidi rozesmát.
lia: no, trochu :) až jednou nebudu mít co dělat, vyfotím :)
Debata o smutných zápiscích mi připomněla jeden kousek z Hobita, a dokonce jsem ho i našel:
Je to divné, ale o věcech, které je dobré mít, a časech, které je dobré zažít, se dá povědět jedna dvě a nikdo to zvlášť neposlouchá; kdežto věci nepříjemné, vzrušující, ba dokonce příšerné mohou být základem dobrého vyprávění a v každém případě zaberou toho vyprávění spoustu.
Post a Comment