mi došlo cestou od našich, že v mým dětství nebylo moc emocí. nepamatuju si žádný. brala bych vřelejší vzpomínky. ale zase takhle jsou všechny mý emoce jen moje. mám je ráda a ráda je dávám najevo. vypěstovala jsem si je a narozdíl od kytek mi nechcípaj. ale měli je někdy mí rodiče? existujou starý černobílý fotky. se mnou v kočárku. šťastný fotky. otupěli? nebo je fakt nikdy neměli a já jsem se jen odrodila?
asi to bude nějaká emocezabíjející atmosféra doma. ještě že tam už nebydlím.
2 comments:
A bylo těch emocí opravdu tak málo? Co když jich bylo hodně, ale ty si je nepamatuješ... Nehledě na to, že některý přicházejí až mnohem později a dnes nám ty dětský emoce připadají banální. Ale tehdy nebyly.
jestli pred 20 lety tvy rodice byli stejni jako dnes, tak myslim si ze si ty emoce nepamatujes, proto ze se tak moc lisi od tvych obecnych.
Post a Comment