malá černá

malá domů.

střípky. je absurdní, že mám na psaní čas, teprv když na víkend zavrhnu práci a odjedu do brna a na bloggerském chlebopočítači s kočkou na klíně a omrzlými prsty se strašně nevyspalá pokouším přemýšlet.

titulek mf po polských volbách: éra dvojčat končí. přijde moje sestra a zeptá se: to jsou ty siamský? (a to chce jít na žurnu.)

bojím se, že to nezvládnu, že se může stát, že přijde chvíle, kdy budu životně na dně a nebudu se umět vyhrabat. jako všechny ty trosky, který v tuhle chvíli nechápu. říkám :m:. odpoví: ale tyhle lidi nic nechtěj. ty budeš vždycky něco chtít a vždycky pro to budeš ochotná něco udělat. doufám.

včera a ve středu velká a malá akce. malá už klasicky ve třech. těsně po vysvětlení. uvolňující. víno a sushi, noc je krátká a už ta před ní byla. (jojo, tequila.)

velká akce včera naprosto zničující a skvělá. hodně lidí, hodně vína, hodně i've never. podivná, přátelská, opilá pospolitost. je fajn někam patřit, wtz. s fre jsme se převlíkly za čarodějnice a v převleku jsme šly do hospody, kde jsme víno proložily jedním malým.

a dneska, dneska se nad místy kde se pohybuju vznáší mlha a šedivý mraky. den začal kocovinou, poslední dobou nemám čas na nic, ale stejně jsem stihla tenhle týden chlastat každý den kromě pondělí, což je voda na mlýn všem, kdo mě považují za alkoholika (a navíc jen jeden večer byl takříkajíc u rodinného krbu), ale co nadělám. v tuhle chvíli je to společenská nutnost. jo, a ta mlha, a ta šeď, opustili jsme město u řeky a projeli podzimním rájem, kde je všechno nejžlutější a nejoranžovější a pak jsme projeli dírou, takže jsme na dálnici zjistili že něco nehraje a o chvíli později jsme stáli u kraje s neexistující gumou.

a už toho moc nezbývá. u chleba usnu a na mě spí úžasná malá černá kočka. která mi teď loví nohu. černý kočky. mám slabost pro černý kočky. a včera v sekáči jsem objevila černou sukni, která s ní krásně ladí. aspoň na ní nebudou vidět chlupy.

a link, nový album anneke.