pivo 19°. spousta poznámek v hlavě, pár v mobilu. vím všechno, ale nevím, proč to bolí. minulost strnula, ostatně jako ten starej strom. hry, cesty naskrz sebou. nevím.
stromovka, v dálce bubny. červené víno. panu p. položím nevhodnou otázku a je mi to celkem jedno, nadále kličkujeme houštinou toho, že jsem o deset let mladší.
nic nevím, ale začne pršet, a pak jdeme hrozně rychle nocí. vůbec, sledovat tmu, co se vloudí - krása. a trvalo to dlouho a bylo hodně vína.
něco bolí. možná je to tak trochu v tom, že si neumí za něčím stát. nutím ho do konfrontace, mnohé tuším, něco si domyslím. nepřímost mě bolí. ale nic jinýho mi nezbývá.
jedna pozvánka na grilování, zítra seminář a oslava, a načrtnutý trasy. furt mám pocit, že je to on, kdo má problém, a mohla bych se nepochybně mýlit.
asi.
ráno si přijede pro fotku.
něco bolí a já nevím co a proč, fakt nevím, i když napínám buňky ze všech sil.
něco bolí.
2 comments:
nemůžu si pomoct. něco mě nutí psát. on neumí nelhat. já neumím věřit. přesto zůstávám. bludiště přání. venku hnusná realita.
svěřuju to cizím, vlastní už nestačí. lidé jsou cizí. hlavně sami sobě. sdílená bolest prý tolik nebolí. nutím všechny kolem sdílet tu mou. myslím, že už mě nesnáší.
vrhám se tedy do cesty neznámým v naději, že odnesu trochu té jejich. snad abych neměla noční můry.
milá an, jestli máš icq, ozvi se. třeba jsem dostatečně cizí, aby ses mohla svěřit...
Post a Comment