poobvodech

jsem si jistá, že mi v létě bude chybět sníh, na kterém jsem sebou dneska několikrát málem sekla. i mráz, co vleze pod kabát a za nehty, i ledová vichřice. protože tak je to vždycky. ale teď, protože je zima, se těším na léto.
jako upomínku (si) posílám obrázek z marseille, který by byl, nebýt toho ptáka, naprosto nezáživný :) aj, jak tam bylo vedro k padnutí. a jak jsem na to nadávala, že, honzo ;) ("ne, na ten kopec nepůjdem, co bysme tam lezli, dyť je tam jen nějaká blbá bazilika" :))

jinak trávím volný čas převážně tady, protože léto je ještě daleko.

jo a obvody mám za tři, což je, jak jistě víte, dobrá známka. a nemám sílu to jít zapít, asi stárnu.

coffeeeee

kofeinisti celého světa, spojte se.
67. díl futuramy s názvem "three-hundred-big-boys" pojednává o dosažení kávové nirvány. stačí sto hrnků. tak do toho! cof cof :)
a sněží pořád víc. a vločky jsou bílé jako šlehačka do kafe...

taky se

neučíte?
za oknem se celkem hebce a lednově snášejí vločky. někteří, jako třeba adbar, propadli zimním sportům a potažmo šilenství. v takové dny se má spát nebo (jako krajní řešení) popíjet horký punč a dívat se na něco, co nevyžaduje příliš intelektu.
kterážto kategorie nezahrnuje elektrické obvody. a to je tohle ještě docela jednoduché. (jak se to sakra počítá?)

ale fuj. a navíc mně dnes večer čeká třídní sraz. první, na který se od maturity dostanu. a já se trochu těším... na některé milé spolužáky, ale spíš se bojím. že se budu muset obhajovat, jako celou střední školu. kdo jsem, co jsem, jak myslím, proč... ale možná ne. možná budu jen falešně nadšená z úspěchů jiných (kdo má kolik dětí, haha). ach jo. no dobře. možná mě něco mile překvapí. tak já se jdu zase chvíli tupě dívat do papírů. úúúú.

baf

scary, isn't it, iguana-on-the-monitor :)

brno 8.4.2 :)

aspoň pohled z balkonu. a já se jdu zase učit :(

brno asi osm

chtěla jsem psát.... ale došlo k restartu (ne úplně vlastní vinou (to se říká vždycky)).
a já, ráno, v osm (neuvěřitelné, že) píšu zápočtovou písemku z fyziky, hm, hm, a za padesát minut se jdu učit.
chtěla jsem jen říct, že život je někdy krásný a že jsem dnes viděla na maliňáku cikáně házet kousky rohlíku holubům. že jsem litovala, nemaje s sebou foťák, že nebudu mít obrázek, co bych sem postovala, a že jsem už tehdy cítila, jak nedostatečně vyjádřím onu radost z té chvíle. radost z holubů mávajících křídly, z jejich pohybu, ze slunce, které mě oslňovalo, z okamžiku.
že jsem chvíli na to rozsypala žampiony po šalině a nezbylo mi než se smát. pomáhal mi je sbírat pán se špinavýma rukama, popřál mi dobrou chuť, když vystupoval, a já se smála. to to slunce.
ale co z toho? co z chvilkové radosti? já se musím jít učit (investice do budoucna, zodpovědnost. žádné okamžiky, pro které stojí za to žít).
a tak vůbec. takhle to nefunguje.

ohňostroj

už mi stačí jen sedět a čekat a ani nemusím chodit ven. polární záře to není, ale za to to bylo přímo za oknem ;)

žebřík

nikoliv ten, pod kterým se nemá procházet, protože to prý nosí smůlu.

jen jsem si srovnala textové soubory s historií ajsíkjůčkových konverzací na hnůj podle velikosti... nestačím se divit. nutno ještě dodat, že se mi tu historie počítá od půlky listopadu 2002, to už je pěkných pár let.

ale nebudeme to zdržovat a přejdeme k vyhlášení výsledků.

21. lada
16. adbar
15. ivanka
14. aleš

toť k těm, kteří to tu občas čtou.

na krásném desátém místě se přičiněním dlouhého pobytu v jižní korei umístila blanka. tolik je toho potřeba probrat mezi námi děfčaty...

devět devět, kdo bručí, je medvěd, a medvěd je ... ano, blueskin! (sakra, toho neznám zrovna dlouho... taky máte dojem, že moc mluví, že jo?)

a už je tu číslo osm... je to překvapivé, nicméně s výsledky si zatím nikdo nehrál, úplatky přijímám, džejáre, pokud chceš výš ;)

sedmička je mé šťastné číslo. barborko. gratuluju. (ať žije argentina) (kolik témat to pravidelně řešíme? dvě? :)

jenom jedna šestka, kdyby byly tři, bylo by to lepší, ale i tak prosím o ďábelský smích i potlesk pro: paulieho!

a už jsme v první pětce, kterou začíná myšák, který také moc mluví a navíc už ho znám (až) moc dlouho. (viz prdel, prdel, řekněte to, řekněte prdel:)

na čtvrtém místě je martinka, která to tu snad raději ani nečte. i když možná proto, že o tom prostě neví.

bronzová medaile putuje do háje, pardon, na háje, za honzou verflem. to je hezké, jak dlouho se známe, a pořád se máme o čem hádat.

stříbro putuje k mé drahé, milované ženě esme-chan, které tímto srdečně děkuji za dlouhá léta psychické podpory, všechny vaječňáky, cigarety a objetí ve chvílích největší nouze.

a o celých 140 kB před druhým místem se třpytí zlatý... buvol ! ;) za necelé čtyři měsíce je to opravdu výkon, takže má u mě panáka pastisu a doporučení nesedět pořád před monitorem :)

to je vše, přátelé. zase za rok na viděnou. a než abyste virtuálně konverzovali, běžte raději ven, možná bude polární záře.