Sunday, April 18

malá holka

budou čarodějnice. lesy jsou temný a plný ohňů. a lákaj. dlouhý sukně, bosý nohy, voňavá tráva.
malá holka, co by chtěla bejt konzistentní. co by chtěla všechno zlo černý a všechno dobro bílý. napatlat emoce barvama a podle toho s nima jednat. vydat se do temnoty a ukrást si kus světla. vždycky to jde o něco hůř než předtím. koncepce klamavejch okoukanejch vzorů. jsem normální. jsem průhledná.
v hranicích svýho světa. se svejma pravidlama, se svojí logikou, se svojí touhou po pravdě. v mým světě to funguje.
venku jsou ty temný lesy. lidi, co říkaj pravej opak toho, co si myslej. lidi, co lžou sami sobě a jednou se jim to vymstí.
přiznat si pochybnosti je lepší než si lhát.
ve snu rodím a zajímalo by mě, jestli to tak bude už pořád. do kulatý díry nejde nacpat hvězdička a takhle je to se vším, konkretizuju se a vytvářím ty přesný tvary, který musej zapadat.

Friday, April 9

podruhý

už jsem tu dlouho neměla žádnou návštěvu, napadne mě, když v čepici a slunečních brejlích opouštím byt a jedu na zoinu sushi party. naivně se tak maskuju před sousedkou, která má ty dva blbý minipsy a která mě pořád tahá na kafe - a já furt nechci.
návštěvy se samozřejmě okamžitě rozmnoží, v neděli u mě spí rjh, včera u mě vytuhla opilá dew (láskyplně jsem ji přikryla vlastní dekou a odebrala se pod polorozpadlou druhou vlastní deku) a dneska mě vínem poctila zoe. ostatně oslavila jsem půl roku bydlení tady a nemyslím si, že by kdokoliv v baráku měl živější sociální život než já. akorát lituju svoje návštěvy, protože kocouři zřejmě považujou osoby spící na pohovce za impuls k dělání ještě většího bordelu než obvykle. zajímavý je, že nejnevyspalejší jsem pak stejně já.
noční i. p. je místo kuřecích křídel, střízlivá i opile se hihňavá tam vždycky kupuju minimálně dvě - noční potrava nočních živlů.
pořídila jsem si kus zdi, kam píšu přání a potřeby. zatím tam je: nabarvit sukni, zaplatit ivě ($), objednat se ke katce ($) a koupit si námořnický šaty a baret. přidám opakovat si choreografie - abych nebyla co pátek za největší lamu a chodit na zumbu. na kterou nechodím, protože jezdím s pseudocelebritama na sever a pak s nima a kusem kachny řeším vesmíry a vůbec, což je soukromý peklo nás odtažitejch pozorovatelů.
a btw, český středohoří je strašně divný. divný zelený kopce vulkanický. žaslá duše žasne. asi se tam někdy vydám.
mám byt plnej žárovek.
mám přestavěnej pokoj (nevědomky jsem využila faktu že slunce sice svítí směrem monitor, ale ve chvíli, kdy je tak vysoko, že nedosvítí) a po levici mám knihovnu. je to pracovnovitý.
vstávám kolem devátý. denně a dobrovolně.
dostala jsem od táty kšandy a nio mi je závidí.
:m: mi velkoryse zapůjčil reflektor a černý plátno, obojí jsem pro projekt využila přesně jednou.
se zoe máme stejnej vkus na vůně - fialová aviváž a šeříkovej parfém od yves rocher. ve stejnou dobu jíme ryby a kupujem si stejný šampóny. bavíme se typicky žensky - prohlížíme si svatební šaty.
zítra je stá fotka. mám plán se zrcadlem pod vodou, ale kdo ví jak to dopadne. dneska jsem si koupila malinovej džem a umělecky jsem si ho napatlala na obličej. taky jsem namalovala oči, na což jsem si při focení samozřejmě nevzpomněla. mno.
99 | simply raspberry

ideální muž má gramofon

včera jsem byla něco jako běhat. napsala jsem si seznam ulic, kde budu kam odbočovat, a vydala jsem se na sraz s dew do bráníka. hned na první odbočce jsem zatočila blbě, takže jsem si prohlídla podolí. nadávala jsem, protože trend dávat na rohy ulic cedule s názvama se v podolí očividně moc neuchytil. nadávala jsem, protože jsem šlápla do louže, když jsem se snažila pustit si další album. na playing the angel se běhá dobře. nadávala jsem, protože když mi přišla zpráva na gtalk, tak mi začala hrát nějaká hudba. musela jsem se odhlásit. nadávala jsem na fup. maminky kolem ze mě musely mít radost. mno. ale bylo jaro a vonělo to a nakonec jsem došla/doběhla tam, kam jsem měla, dala tři dvanáctky, snědla marinovanou krkovičku, a odsud dál je to poněkud nejasný. víno, malinovice, fotky z itálie, cestovatelský touhy. pojedem do říma a bude to super. kočky. a tak. jaro!
98 | stripes
chtěla jsem se prohrabat v mobilu a podělit se o hluboký myšlenky, co si tam ukládám v pozdních nočních hodinách, ale moc jsem toho nenašla. jenom já myslím že kdybysme tu blanku pozvali, tak by možná i přišla, co jsem vyslechla jsem si na hradčanský a už twítovala. to bylo zase jiný jaro. nějaký zhulený poznámky ze stejnýho večera.
chtěla jsem se divit, že mám hlad, ale ono je už docela čas na to mít hlad.