odšťavení

vtrhla mi zima do hlavy. místo balení jsem bezcílná, věci mě míjí. přitom jich je tu tolik a po návratu si budu hrát na nejvyšší soud, vyhazovat, třídit, zabíjet.

vzpomínky.

cha. včera jsme se vraceli od akrab přes vršovice, nakoukli jsme do bytu, vydali jsme se přes nádraží. nebolelo to, nic nebolelo, nic nebolí. citově vyprahlá - vyšší level. prolejzáme mezi vagonama, nikdy dřív jsem neměla odvahu. zase měsíc, strašidelnej za mrakama, noční nádraží, nic necítím, už nikdy nebudu. jsem konečně lepší, nic necítím, seru na minulost, vlastně seru na všechno.

a přijde zima, zas už to vím.

preex

nové pravidlo termodynamiky č.1: lžička z čaje se v jogurtu neochladí hned. au.

cestou do práce si pobrukuju tell me why i don't like mondays (geldof), i když to nevím. aspoň dokud mi nezavolá bsk a nepotvrdí, že obávané se stalo skutečností. crap! neříkám, že jsme vybírali byt jen kvůli tomu, ale mít to k němu minutu cesty znělo skutečně dobře. ale aspoň máme ještě září.

taky mě bolí koleno. vždycky mi v něm křupne a pak s ním nemůžu pohnout a musím ho jemně dokřupat zpátky. au. a když jsem chtěla v lékárně barevný obinadlo, koukala na mě ta ženská dost zvláštně. a přitom se dělá.

večer jdeme k akrab a v. na společenské hry, zítra se asi uvidím s bsk a lu, ve středu máme redakční radu a ve čtvrtek jedeme. ještě že jsem dneska v práci naposled na skoro měsíc. (že ten člověk, co dělal školení, který teď kontrololuju, má v 90% špatně třetí osobu jednotného čísla, to už jsem skousla, ale to must to know, který jsem právě našla, mi už trochu vyrazilo dech.) asi vypíšu červenou tužku.

a ne že by se mi nechtělo spát. expa je za dveřmi a těch čtyř hodin spánku denně (do dvou pozorovat, do šesti chlastat, do deseti spát) se nemůžu dočkat.

my electricity

strange machines

vy vypadáte oba úplně stejně. jen máte jiný brejle. sedíme ve vlaku malá skála - turnov, je půl páté ráno, jsme promrzlí a naproti nám sedí taky pár - ona moc nemluví, ale on jo. atmosféra souznění nečekaná, zejména po zkušenostech z moru, kde mi připadali divní všichni.

malá skála je taky převážně rocková a na složení účastníků to bylo poznat. my tam jeli jen kvůli gathering, z kterých odchází anneke (poznámka na okraj: a to je v háji). nejmenovaní moravští přátele se vyřídili pivem ještě před začátkem koncertu, tak jsme odtrhli a zabrali místo u zábradlí.

gathering poprvé a naposledy. dobrý to bylo. tak moc, že you don't need to preach, you don't have to love me, all the time si zpívám ještě cestou na vlak.

jsem - zcela nevyhnutelně - závislá na spánku. ten okamžik, kdy se zachumlám pod peřinu, je ať se děje cokoliv, prostě úžasný. zejména když máme za sebou tříhodinovou cestu vlakem, kde se nedá pořádně spát.

hele, na ten lístek můžou jet děti zdarma, chcete bejt naše děti? nechte toho, to je trestný... no dobře, tohle ještě ne.

i :m: prohlásil, že takhle dobře ještě žádnou ženskou zpívat neslyšel. já jsem si nechala podepsat oranžový šátek, oba jsme sežrali fůru nezdravého festivalového jídla, stejně jako loni v brodě jsem byla ráda, že tam nespím.

když sedíme na trávě u pódia, přiběhne myš a zaleze mi do sukně. je malá a strašně heboučká, tak ji chvilku obdivujeme a pak ji pustíme zpátky. vlastně to mohlo být úplně cokoliv, protože na myš mi to přišlo velké a byla tma.

jo a ten úplňkoidní měsíc, co vyšel během koncertu.

sev.ering

mám takovej dojem že začíná období změn. vlastně to přicházi z několika směrů naráz a já se nemůžu moc bránit. taky mám dojem že změny bejvaj spíš k horšímu a to taky nevím co s tím.

měla bych se začít zase rovnat. ale možná jsem ještě nebyla dost dole. výzvy pochodujou na chodníku před domem a já se bojím ztrát. něco končí, něco začíná. resp. začíná konec něčeho. jako dítě se necítím už dávno, ale tohle odcházení bude těžký. takový trvalý.

po expě se s :m: odstěhujeme do minibytu ve vršovicích. přichází to právě včas. bojím se změn, které vyvolám sama, odtrhávání a zcelování, bojím se o svět z kterého pocházím.

a abych odlehčila, až dočtu tuhle knížku, svět už nikdy nebude jako dřív.

otupit

motto: nečekané věci přicházejí nečekaně.

dusí mě spousta nečekané lítosti. asi je něco ve vzduchu. věci, s kterýma nic neudělám. něco jsme schopní změnit, něco zmizí nenávratně. zalezla bych, četla zaklínače, brečela nad nevyhnutelností. - ciri, sestřičko, dovol mi plout s vámi.

nečekaná byla včerejší slunečnice. a cestou domů přes koleje skupinka - snad turistů, snad studentů - hraje na kytary wish you were here a já se potichu přidám. nahoru a dolů, chvíli vidím růžově, chvíli černě.

vyhlížet expu. dočasně jsem velmi labilní.

ráno fajn, teď už zase padám. rozhazuje mě snaha rodičů plést se mi do života ve chvíli kdy si nejsem jistá ani sama sebou. kdy si nejsem jistá ničím a stejně musím rozhodovat.

bojovnice se rodí pomalu.

nesnáším pondělí

něco extra

asi bychom měly s liou napsat knížku o požikářství. s dovolením začnu. místo kafe, aby se mi lépe překládalo, piju kafe s příchutí čokolády a chilli (trochu mi ujela ruka, ale povzbudivé to je).

taky se mi mnohem líp pracuje v šatech.

teď už vymyslet název.

a stejně mě to nebaví, protože druhý otevřený dokument je nový harry potter a já bych si chtěla číst...