to kafe je hnusný

asi ne každá káva je vhodná do stroje. ale lepší než drátem do oka.

ranně

jsem v brně. zase jednou. je to tu stejný. asi.

jsem v brně. a vůbec nevím proč...

malá ochutnávka

z alba the final cut:
the post war dream (waters)

tell me true, tell me why, was jesus crucified
is it for this that daddy died?
was it for you? was it me?
did i watch too much tv?
is that a hint of accusation in your eyes?
if it wasn't for the nips
being so good at building ships
the yards would still be open on the clyde.
and it can't be much fun
for them beneath the rising sun
with all their kids committing suicide.
what have we done,
maggie what have we done?
what have we done to england?
should we shout, should we scream
"what happened to the post war dream?"
oh maggie, maggie what have we done?

nočně iv aneb live 8 podruhé

je skoro půlnoc, a z kostela zvon...

ále. je skoro ráno. noc na hvězdárně. ráno na hvězdárně. všichni už dávno spí, jen já se ještě dívám na live8 a čekám... ze setrvačnosti. že se mi teď nechce to vzdát, i když ten opičák williams tam zaclání už půl hodiny a já chci vidět floydy, trapně přesně totéž, co mám doma nahrané už dávno.

jsme generace na hraně. co nás ještě čeká? naši rodiče to měli všechno. hippies a 60tá léta. přistání na měsíci. beatles, zeppelíny, floydy, glam rock osmdesátých let, o to všechno jsme my přišli. všechno, co bylo nové, je pryč, opakujeme se, my, podivná generace, která si ničeho neváží a kterou je tak těžké šokovat. lépe řečeno, my, poslední generace. my máme ještě stíny. naše idoly, které krademe rodičům, ještě žijí. ještě se setkáváme, posloucháme the wall a máme doma elpíčka. zajímáme se o věci mimo internet, vídáme se osobně a objímáme se při loučení.

sotva jsem si stihla pomyslet, že už je fakt pozdě... a přišli. v 6:52. venku už je dávno světlo. a mně se zoufale klíží oči. ale dočkala jsem se.

don't be afraid to care
all you touch and all you see is all your life will ever be

jen pro mě.

ostružiny mražený

to není tma,

to jsou myšlenky.

v noci totiž mizí vjemy. myšlenky a tma jedno jsou, zahalí zemi a slunce zmizí. napadnou osamělé noční tvory. můry a netopýry. a tak poslouchám why worry a snažím se nepřemýšlet. a snažím se vidět hvězdy.

hlouposti od kosti.
myšlenky šílenky.
obavy nebaví.

co bude?

pružinouuuu

večer jsme byli na koncertě 100° ve žlutých lázních. bylo tam... krásnězvláštně. samé umělé světlo, kurty na beach volejbal, stánky s pivem, řeka jako černý stín, písečná pláž. a my se smáli a cestou domu jsme s barborkou a blueskinem zase jednou volně asociovali, což dopadlo tak, že jsem z ničeho nic začala zpívat "chtěl bych býýýt vodáákééém nebo pružinoouuu". (neptejte se mě, jak mě to napadlo; nepila jsem (opravdu ne). po tomto prohlášení jsem se samovolně sesunula na chodník a příštích deset minut sebou akorát škubala křečovitým smíchem s občasnou vložkou typu "pruuužiinouuuuuu"...) což jsem opakovala, dokud mi nepřijel autobus.

(v tu chvíli byl blueskin vysvobozen ze spárů mého šílenství, když ovšem nepočítám die humorvollen sms, co jsem posílala potom.)

ach jo.

to je kompliment!

jr: vytvářet s tebou domácí alkohol mě strašně baví:-)