top of the morning top of the morning
top of the night
poslední dobou je těch dlouhejch nocí nějak moc. nějak o. vynechává mi m a c, asi bych měla vysypat klávesnici. a místo toho sypu slova po klávesnici.
"url adresy, udávané ve snech, asi nefungují," nacházím v telefonu měsíc starou poznámku, o který nemám ponětí, kdy vznikla. a tak je to pořád. pořád se něco děje. stihla jsem si zvrtnout nohu. stihla jsem dvakrát brno. poprvý sněžilo. zamilovala jsem se do tataráku a pobíhala mezi vločkama. podruhý hráli eggnoise (do brna vlakem, veselá, už jede jedenička, prozpěvuju si na hlaváku), sněžilo a já měla letní šaty. pak jsme se dívali na absolventa a pili a kouřili a mně bylo tak děsně dobře, jako už dlouho ne. a ráno bystrc pod sněhem. a taky vinárna, kterou poznávám; moje paměť na místa mě občas děsí.
"mám pocit, že jsem po dvou decích vína schopná milovat kohokoliv; asi v takový situaci neměla přemýšlet." další telefonová poznámka. nebo bych spíš neměla pít. a taky "to není fér, že existují lidi, který vypadaj jako lidi, jako který bych chtěla vypadat já".
minulej pátek jsme pily s holkama a děly se věci (nothing good happens after 2 a.m.), v pondělí hrála ropa (zapomněla jsem jak moc psycho jsou jejich texty a taky jsem zjistila jak dobrý mají křidýlka v bývalým "jdeme z al capone's a jsou dvě ráno" gyrosu).
bílý má barvu slz, červený má barvu krve, píšu si včera na kulidině vernisáži, kam vejdu plná slz a nakonec je to skvělej večer s metaxou, kocourem a identitama z facebooku (interník). a dneska taky večer a víno a
panebože, je jaro!
top of the morning. rekviem za věci, který jsou pryč. žiju a není to lehký.
