pozorováno cestou do tangeru

(po)kroky a (ma)roky

how to fix. myself. malý krůčky. mám hlad. mám zimu. mám nedospánky. mám trochu naděje a trochu vůle a nový heslo, překonávat se i když nechci.

maroko bylo plný vzpomínek, který mám a vzpomínek, který nemám. na egypt.

1: vyjdeme z káhirskýho letiště. v praze byla zima, tady je typicky letní ráno - rudý slunce nad obzorem, vzduch teplej a slibující ještě víc tepla.

2: o hodinu později na hlavním nádraží; hodně lidí, strop kdesi vysoko, nasávání atmosféry. spěch a cizost, mostly.

3: národostní různorodost na střeše hotelu, útěky na ještě vyšší střechu k rozbitýmu kulečníku; ty si pamatuju. ale už nevím, proč jsem utíkala.

srovnávání. na jedný straně napětí. nepoznávám se. u moře jsou velký velký vlny a já nemám touhu běžet jim vstříc. stará/vyčerpaná? ani nechci jaro. necítím. asi je to špatně. v mojí hlavě je málo věcí. ale první krůček (bezpečnej) jsem udělala. vím, že většina věcí souvisí s tím, že nespím. musím spát. bezpodmínečně.

maroko bylo plný věcí, který jsem chtěla. až budu jednou zařizovat byt, nakoupím si přehozy, záclony a sedátka v maroku. takhle na mě akorát bolestně dopadalo to, že nemám co a za co zařizovat. prohlížím si malý pěkný domečky na archdaily a připadám si mimo realitu. jako by moje přání neměly smysl. chtít malej hezkej domeček u moře... bez šance.

prý píšu moc depresivně. když já to jinak neumím. zatím je to moje jediná terapie. přijde mi strašný jak jsou některý věci dávno. je to jeden z mála pocitů, který teď mám.

bububu, ty malý maroko!

jsem zjistila, že se mi počítají i drafty, takže to, že se blížím 1000. příspěvku, vůbec není pravda. tudíž, až se vrátím, to promažu a zbytek opublikuju. nebo naopak.

sbaleno nemám, kdyby to někoho zajímalo. do rána času dost :)

jo a taky

dneska držím všechno pohromadě. sprchu - hadici v baterii, aby tekla zeshora, handsfree tlačítko, aby mi hrála hudba (jinak nehraje)... sebe...

how can it feel

za jednu noc sny o dvou bývalých. za jeden den posun plánů od "skvělé" k "do prdele". za jeden den přesun nálady od "svítí slunce, juchů" po "nechápu, jak můžu takhle žít".

/matkin/

- hovorí sa, že muži žiarlia na bývalých milencov svojich partneriek a ženy zase na milenky budúce, - povedala kimi. – a je to pravda. všetky súčasné frajerky a manželky mojich bývalých mi ležia v žalúdku ako pokazené ryby. sama seba presviedčam, že nie preto, že by som nebola veľkorysá, ale preto, že sú to piče.

spala bych

včera jsem psala:

že mi v brně bylo dobře moc a smála jsem se celý večer a popkorn a víno a dýmka a romantika, chápete, takže já, která nemám peníze a čas a pomalu ani práci, sním o výletě do říma. (posedávání v kavárnách na ulici, focení na kinofilm a tanec included. jasně, že to nebude totéž.) svět, kterej je dávno pryč a kterej byl prostě jinej, a já mám ráda ztracený světy. i ty svý.

že se místo učení věnuju psaní v rámci současného anglosaského folkroru a že o sobě přitom leccos zjišťuju. třeba že považuju moc věcí za nedořešený a mám ráda jasný hranice. nebo že mám někdy pocit, že dělám věci schválně co nejsložitější.

a teď je na čase vydat se do školy.

prázdniny (v brně)

v brně bylo dobře. a protože je blogger v kombinaci s explorerem děsná píča a protože jsem právě přišla o příspěvek, kterej jsem psala celej večer, příspěvek o tom, jak mi bylo fajn a jak jsou fajn černobílé komedie z padesátých let, tak přeju všem dobrou noc. (autosave nefunkční. dneska ztrácím slova kudy chodím. ale nemuselo by jich být tolik.)