jak se vám líbí?

pozadí. pozadí blogu, samozřejmě. :)

slunečnice

to si zase vyslechnu něco o kontrastu, že :)

ořechy se blíží. a nejen ořechy

poprvé jsem si toho všimla na nádraží v jaroměři. a to nebyla ani půlka srpna. slunce tam svítilo tak nějak zvláštně. dožluta. podzimní světlo, napadlo mě, a už jsem se toho nezbavila, od té doby vím, že se blíží.

a těším se na listopad, na ranní mlhy a déšť a těšení se na vánoce.

možná,

že je základní otázka vlastně strašlivě jednoduchá. kolik krásných voňavých svíček seženete v ikee za necelou stovku? cháchá. a na to, že ve švédsku je ikea jen řadový nábytek střední vrstvy, vůbec nehleďte. i když jsem možná zaujatá. (raději se nebudu rozhlížet; z ikey mám matraci, police, obal na cd (oranžový), koberec, lampu, co vypadá jako měsíc, svítící oranžovou kouli, oranžové povlečení... no, raději toho nechám :)

btw nechala jsem se inspirovat recenzí v reflexu a chystám se do kina - což je u mně velký zázrak, neříct si "stejně to budu mít za chvíli na cd". a to mi připomíná, že jsem konečně sepsala seznam filmů, které mám (ne že by jich bylo tolik), takže zájemcům ho ráda zašlu. směnný obchod musí být :).

dobrou noc.

okolo mě

hledám pozitivní věci. je krásně! léto se probudilo ze zimního spánku a urputně se pere s podzimem, dokud má ještě sílu. úvodní tóny dark side of the moon rozklepávají okolí mého skvělého basového reproduktoru, svíčka na něm poskakuje a obal na cédéčka radostně vibruje. (ehm, jak jsem mohla napsat vybruje...?:) a za týden bude u mě veliká party v mé režii. chachá. ještěrky s sebou.

ehm? :) no nic.

night on earth

zase je noc. zase vidím černě. pocit samoty mnohem horší než jen že není nikdo online. někdy se vážně bojím, že to nezvládnu. život. jsem vyplašená. kde je to nedělňátko ve mně, co se všemu smálo? copak se můj svět smrsknul na čtyři stěny a hromady vzpomínek? bojím se... všeho. obecně. světa venku. lidí. sebe. že se změním. nebo že se nezměním. už se ani neptám, co je to se mnou. co je to se světem, že už mě neumí rozesmát?

?

myslíte že bude letos ještě nějaká bouřka?

september fel

dneska jsem poprvé po asi... nebudu to počítat... po hodně dlouhé době vstala před dvanáctou. dokonce před devátou. byl to zábavný den plný návštěv na studijním, nicméně jsem vybojovala svůj rozvrh a musím říct, že mě většina předmětů děsí. strach z neznámého (úvod do počítačových systémů, materiály a technologie pro elektrotechniku) a známého (obvody 3, algoritmizace podruhé). nicméně flákání bylo dost a když jsem procházela chodbami fakulty, nově (stejně, strašně, psycho) vydlaždičkovanými, skoro se mi zastesklo. ech. ono mě to přejde. hodně rychle. loni jsem byla pořád v brně... ať už osobně, virtuálně nebo aspoň v hlavě, co budu sakra dělat letos?

aspoň, že mám opět zapsaný bowling. muhehé. (dodala bych něco o tom, jak jsem na poslední hodině konečně pochopila, proč se s rozběhem hází líp, ale nebudu se tady ztrapňovat.)

beztak tajně doufám, že mě vyrazí.
beztak se těším na jaro...