zase jsem zapomněla nadpis

nějak se mi nechce psát. rozhodovat se je strašné. ale pořád je to možnost. ve skutečnosti nejsme svobodní. k rozhodnutí nás nutí okolnosti. ty okolo. a ty v hlavě. rozum? zůstávám v praze. zkusím to. a možná hlavně proto, že je to jednodušší. nechce se mi mluvit o tom proč. je to vlastně skoro jedno. je mi tak nějak zvláštně smutno. z rozhodnutí by měl člověk něco získat, ale nic nebude jinak, zůstávám, nic nebude nové. získala jsem akorát jistotu. stejnost. z toho je mi smutno a šedivo. jako bych si zavřela dveře. ach jo.

je mi fakt smutno. děsně. jenže já beru všechno definitivně. a ze všeho dělám problémy. takže hlavu vzhůru... (když tenhle semestr nedám programko, tak mě vyhodí... a když mě vyhodí, tak půjdu do brna na svoji vysněnou geografii... a vůbec. třeba mě vyhodí :)

kostelík ve starých bohnicích

růže.podzim.

začalo to nevinně. touhle away message:

na svatbě
ne na mojí svatbě
žrádlo! chlast! muhahá
střízlivou mě nedostanou.

svatba? obřad byl krásný. jsem atheistka (? nejsem. voda a slunce. věřím. někdy.), ale i tak byl... skoro mi ukápla slza.

těch slz vína, co mi ukáplo do sklenice... nejdřív šampaňské. výborné šampaňské. a pak strašně moc jídla. dort. koláčky. sýry. víno. dobré víno. mnoho vína. proklamovala jsem, jak se opiju a budu dělat ostudu. ale to druhé se mi nějak - asi omylem - nepovedlo. doufám.

máš pěkný oči, řekla mi nevěstina sestra. takový hnědozelený. a uprostřed černý.

trvalo to dlouho, než se zábava rozjela. vlastně jsem vystřízlivěla a musela se znovu opít. začalo se tancovat. pamatuju si, jak jsem držela rytmus. a pak už ani to ne. schovávala jsem výslužku do batohu. a opět tancovala. tancovala!

jsem jen sen, šeptám. krásný sen, řekne on.

jak snadné zavzpomínat. to to víno. a tanec. ale na nábřeží člověk snadno vystřízliví.

ty už jdeš? řekla mi ženichova sestra. tak díky za tanec, vílo. (to jsem si zase rozpouštěla vlasy.)

jak snadné. jak. snadné. zavzpomínat. pusa v autobuse. na dobrou noc. a nic víc. nechci. jak. snadné. jak...

vzhlédnu, a 0:42 září červeně. autobusově.

odpoledne

odpoledne budu na svatbě. podotýkám, že naštěstí ne na svojí. jídlo! pití! chlast!

kočička se vrátila...

nudíte se? máte rádi zvířátka? nejste připojeni přes modem?

pak doporučuji tohle. [78.3 MB]

příjemnou zábavu.

reflexe

včera jsme byli s blueskinem ve žlutých (tedy žlutomodrooranžových go) lázních na skupině kryštof. bylo to príma, dobrá hudba, ale poslední dobou nějak nedokážu ocenit masovou zábavu. zato pak jsme šli pěšky po nábřeží, vyšehrad zářil jako dvě skleněné baervné věže, na semaforu svítil zelený pavouk se zelenou pavučinou, až jsme došli na karlák, kde jsme si sedli na zídku od metra...

četli jsme reflex, debatovali (s puncem zasvěcenosti :) o jeho redaktorech, o magickém realismu a mandolíně kapitána corelliho a mně bylo dobře. září je měsíc depresí, ale zatím se schovávají. dobře jim tak.

akorát škoda, že jsme tu medoviny dopili už na koncertě. hodila by se tam mnohem víc.

co co co

tady jsem, tady mě máte, toužím po změně, ale když může přijít, tak se jí bojím.

sakra, ja nevím vůbec nic, nedokážu si ani hodit mincí, protože nevím,co chci, nedokážu odhadnout, co jak dopadne a bojím se, že ať se rozhodnu jakkoliv, bude to špatně, a to i když si říkám, že bych toho měla využít, že bych měla brát to lepší a prostě brát to tak, že se rozhodnu dobře... ale prostě nevím. jak z toho ven? kde mám vzít tu jistotu sama v sebe? kdybych ji měla, tak je přeci jedno, pro co se rozhodnu, protože "já to zvládnu"- jenže já mám pocit, že nezvládám nic...