jen

doporučuju. nic víc.

misc

> píšu do krásně zeleného okna, protože je jaro a kdo se měl dívat na to moje šedivé wokní prostředí. ta barva je podobná té v simsonovských speciálech. paráda! :)

> hokej je jeden z mála sportů, na které se dokážu dívat (a poskakovat přitom před televizí) - takže klepu na svoji dřevěnou nohu a říkám, díky, jen tak dál! (nemám ráda vykřičníky. a tohle už je druhý. proboha! ne! co to dělám?!)

> možná není všem stíhám konec. nebo aspoň divným stavům. měla jsem dneska z ničeho nic podivné záchvaty smíchu. za všechny hovoří tenhle: stála jsem u tabule na matice, bravurně řešila limitu a najednou se zasekla. chvíli jsem se dívala na tabuli (no jo, chybka sem... tam...) a pak jsem se prostě začala smát. ani ne bezmocně. jen mi to najednou připadalo hrozně komické. všechno. life, universe and everything.

> a aby toho nebylo málo, říkala jsem (nahlas) na chodbě ůstavu, že sháním jednu knížku (s kterou hodlám strávit vzrušující víkend plný tajuplného šustění stránek*) a vzápětí přiskočil spolužák, kterýžto pravil, že nejenže vytoužený dokument vlastní, ale navíc ho ani nepotřebuje a tudíž mi ho věnuje. i s podpisem.

že by se vždycky stačilo ozvat? jakmile jsme vylezli před budovu jsem začala povykovat, kdo že za mně udělá fyziku, ale už to nezabralo. bohužel. tak to asi nefunguje vždycky.

> a do, hm, pětice: jak můžou ještě žít lidé, kteří v této osvícené době nemají mobilní telefon. asi začnu (viz výše) něco vykřikovat. třeba "já chci chlapa" (na tuhle hlášku náhodou moje známá sbalila svého budoucího chotě, a považte, jsou jeden z nejlepších párů, které znám). případně "chlapa s mobilem". a hodinky s fontánou. a slona...

* nepředstavujte si nic... hm... třeba erotického ;). čtení bude pravděpodobně provázet tichý monolog, přibližně takový: ne... ne, to není možné. další stránka přeci nemůže být horší než tahle. ne, něco takového prostě nemůže existovat. jestli bude, ukousnu si nohu a uvařím ji s koprovou omáčkou. ne. ne! hryz.

retrospektiva

cohen >> dance me to the end of love >> coffee >> storm outside >> and i've just found this in my diary >> july 04, england

it’s thursday, sometime after midnight. and i feel just so damn sad. can’t tell why, can i? it’s martin the ex getting married tomorrow, and it’s not that it’s not me and him but only that it’s not me, the happy one, and i never was. i really hoped to find peace here. instead of that, i keep watching tv where all is always somehow good ending or at least the heroes leave with their heads held up high and when they break down, it never lasts. not like me, sitting here and being so sad. it’s just... my reflection in the window and the orange light and everything i ever deserved but never got, everything i ever wanted but never deserved, everything i ever got but never wanted. the tears in my eyes and the endless waiting. living in a dream which is easier than accepting the reality as it is... it’s just that i’m sad for no reason, for never taking the right decisions, for the nonsense of the life, the universe and everything. here’s to fantasy, to imagination, to whatever that can make my life happier. and here’s to the real things which seem to be always passing by... to everyday’s reality show of my worthless life. and to every line dropped.

stíny

snů a dnů se k obratníkům stáčí.

tahle fotka nic moc, jednou to vyfotím lépe. ale tak aspoň jako ochutnávka. je to akát kousek od naší ulice, který vrhá stále stejný stín... no dobře, v noci, lampou :)

reze

šeříky rezaví.
a nejen to.
cestou do školy je rezavé všechno. rezavé ploty a zábradlí. rezavá vozovka. rezavé keře a lampy a kola tramvají.
sem tam mají stromy rezavé listí a mraky taky občas zreznou.
všechno.
anebo jsem to já, kdo vidí rezavě.
zrezly mi oči tisícem slz.

b+d=vsl

když jsem na nestěžujusi psala o bublifucích, netušila jsem, jaký to bude mít dopad. ale matt se mě zeptal, jestli ho opravdu mám.
takže se z obvyklé cigarety na balkoně vyklubal šílený trip s šíleným bublifukem a šíleným smíchem. do tmy létaly kouřové bubliny... a tím to bohužel všechno jen začalo.
cigaret jsme měli málo. tož jsme udělali vodnici (kávovou, výbornou a, éé, silnou), popadli foťák...
...a myslím že výsledné obrázky jsou dostatečně výmluvné.

toto je mistr matt zvaný velmihustýkouř zachycený v tvůrčím soustředění (tu je i barevná verze, ale mně se víc líbí ta black-theatre-like. i když na té druhé se mi zase líbí kouř okolo bubliny.)

ještě jednou. no není šikovný?

trocha umění... co je malé, to je pjekné. (noha je moje :)

ještě jednou matt. vypadá skoro jako by nutil bublinu levitovat silou vůle :)

další mistr, tentokrát bez kouře. i když... i tak velmi humorné, hehehe.

a do třetice. nelíbí? zkuste alternativní verzi. hihihi.

podrobný návod na výrobu v hned dvou krocích:


a takhle vypadá kouř v bublině bez bubliny. lépe řečeno, bublina praskla a přesně v té chvíli vylétl ptáček (pro barborku, to není dvojsmysl). vypadalo to fakt úžasně. i potom, joj, ty turbulence...

ještě jiná nebublina, vyšší stupeň rozkladu.

jo a opět si můžete kliknou pro větší obrázek. berte to jako nápad, jak strávit osamělý a původně nudný večer. co dodat. hihihi. hi.

clouds over brünn

je to laciné, já vím, ale mraky jsou někdy tak pěkné... k tomu prvnímu: vždycky jsem chtěla vyfotit déšť, a tohle mi přijde skoro ono. pozor, můžete kliknout na obrázek pro větší verzi. (jsem dobrá:)

tohle je - pozor, blueskine - skoro neupravené v tom obchodě s fotkama :)

a nakonec, krvavé svítání na západě, mordor, a tak dále, fůra asociací, co vás napadne, hihi. :)

weather note

venku se žení všichni čerti. meluzína kvílí za oknem. meluzína mi kvílí v hlavě. ráno nás probudil šílený slejvák, teď sice neprší, ale je zima... ach jo. jak si má člověk v tomhle počasí užívat jaro? jak se má necítit šíleně?