víš, nio, co je na podzimu nejhorší? ty dny. jako včera. za oknem slunce. vyjdeš ven a strhne tě vítr. vyjdeš ven a vítr, kterej vane listím a hlínou, vyvolá duchy, omámí tě falešným jarem.
a myslíš si že můžeš všechno, myslíš si, že to zvládneš.
myslíš si že něco začíná. a ono to zatím jen končí.
ve snech běhám. a bloudím. lidi, který znám, mají strhaný obličeje.
omámí tě iluzí. ten vítr. ten co strhává kapky vína z jazyka a má sílu měnit, i když dobře víš, že když podlehneš, může se stát, že zůstaneš ležet zmrzlá na chodníku. ten vítr, co tě omámí. jeden den je neděle, slunce a barevný listí...
a druhej den je pondělí. a prší.
1 comment:
ty to píšeš pro mě? =) to je hezký. ale neděs. já jaro chci, i kdyby falešný.
a zdálo se mi, že chci sama sobě vzít krev jehlou na píchání uší a nemůžu se trefit do žíly.
Post a Comment