jak se chytit sama sebe. náladovost, nevyrovnanost. jako počasí. a včera se bouřky kupily po celé zemi a - a mně nezbývá než čekat. pořád mi nějak unikají. ale bude jich dost, tohle léto je slibné. už mě skoro drží, ale ještě se učím.
jedeme z divadla a na výtoni pozorujeme blesky někde za vyšehradem. jela bych vstříc, myslím si. (stejně jako v pondělí, kdy jsem směr procházky volila záměrně za těmi nejčernějšími mraky.) sounds like my kind. i když já bych vystoupila. :)
zdává se mi o expě. dnes podruhé za krátkou dobu. a i když de facto nechci, propadám nezřízenému těšení se. i když pomalu ani nevím proč. letos tam budu ještě mnohem víc sama. nebo naopak. uvidíme.
sen: čekám v řečkovicích na tramvaj a nade mnou zuří bouřka, blesky půlí oblohu, neustále, jeden za druhým, klikaté, stromovité. ale nejsou slyšet hromy, neprší. nicméně moje popletené sny o místech a dopravních prostředcích se už vztahují i na brno.
2 comments:
jako že jsi taky chlap vydávající se za ženskou? ;)
ehm, na válku/okupaci v iráku :)
Post a Comment