snack bar in&out

kouška: průser. pak pivo a víno a bouře nad strahovem, spousta vody a fialové blesky, večer jako rychlá jízda a najednou jsem doma, ani nevím jak -

a dneska jsem mimo. drobně mrholí a já se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne - takové nijaké počasí - ale po těch vedrech je to vlastně úleva; a brodit se doma vysokou travou, hledat jahody, chystat na zítra ohromný kýbl bowle - ten deštík s ospalou, tichou a melancholickou mnou docela ladí.

myšlenky.

zase jednou jsi online, říkám si. můžeme prohodit pár slov. ještě mě čteš? ptám se ze setrvačnosti - vždyť ti to bylo vždycky jedno. to co píšu, mohla jsem to říkat tobě, mohla jsem mlčet, všechno bylo jedno. to jen já a moje věčná džungle významů slov. zakletých slov, slov skrývajících tolik. bylo by to jedno, kdyby to nebylo jedno.

dělej si co chceš, myslím si. (některé věty si nesu ze vztahu do vztahu, i když to vlastně není fér.) i don't really care. co mělo zbýt, zbylo.

jsem vážně mimo. cestou domů zpráva blueskinovi a najednou jedeme čtyřiadvacítkou a na obloze jsou krásně růžové mraky. kdybych se nemohla vracet domů ke zwířeti, chtěla bych se vracet k němu. díváme se na futuramu a čteme si pana kaplana.

a pak kráčíme přes nádraží. vlkovlak, komentuju strašidelně vyhlížející lokomotivu - to ta mlha. kontury v očích. a noční nádraží voní. teskně. jako nočně ranní návrat loni z trutnova - studené ráno a mlha v pardubicích. ale kdyby jen to; tohle bych unesla. ale ta podzimní esence, rok 2000 a my chodíme po šumavě na výpravě za svatým grálem - tedy meteoritem. přes den skoro léto, horko a vůně suché trávy, ale večer chlad - a ráno mlhy. to je dnešní noc. stesk.

křídově bílá mlho, vyklonit se z okna, nadechnout se. the night came on, it was very cold -

jdu do snů sbírat extroverzi, protože zítra, vlastně dnes, je den d. a já budu mít párty a moje hostitelské sklony budou mít párty a - to počasí by teda jako mohlo bejt lepší.