slunce!
v úterý po podařené zkoušce piju víno ze žlutého kelímku. slunce žhne a neexistuje nic jiného. konečně je tady léto, konečně můžu ležet, nic nedělat, jen čerpat energii a nemyslet na zimu.
ve středu jedeme s bsk do brna. opět sedíme s liou na moravském náměstí a je ještě o nějakých deset stupňů víc než minule. a když ti dva zmizí, sedím, čtu, nasávám slunce a horko. a přemýšlím. bývaly i lepší chvíle, napadne mě. skrze víčka se mi promítají obrazy vypálené do sítnice. sluncem. a slzami. bývaly i horší chvíle...
a tak se dívám do slunce. a zaháním myšlenky. obrazy mizí. dokud není čas jít na koncert -123 minut.
na cestě nocí zpátky mi dlaně ještě stále žhnou sluncem. usínáme na zadním pětisedadle.
a včera jsme seděli s hvězdáři v rychtě, což mělo spoustu neblahých následků, například nějaké b52, což je mimochodem kód tohoto končícího semestru na našem ůstavu. a taky nějaké pivo a doteď mě bolí loket, protože jsem se strašlivě praštila, pravděpodobně když jsem se snažila někoho (ondru) strašně praštit. nu což. možná tam teď nějakou chvíli raději nepůjdu, i když si nepamatuju, že bych se chovala nějak nevhodně. a cesta z petřína byla poněkud z kopce. kdo by to čekal.
a protože na to zapomínám už strašně dlouho, no, každopádně, nějaké fotky z našeho egypta jsou zde.
No comments:
Post a Comment