Thursday, November 10

zase, zase

blbý ráno. spím fakt čím dál tím hůř. není nic lepšího, než se v noci budit, zírat do stropu, před očima vám defilují všechny obavy, strachy, termíny a sebenejistoty... zavřete oči abyste je otevřeli o deset minut později s tím, že i když se vám zavírají samy, cítíte se pořád stejně čile, je vám horko, zase uplynula hodina, to už se neudržíte a začnete nahlas nadávat, ospalostí vám tečou slzy, tak moc, strašně moc chcete spát a čím dřív ráno vstáváte, tím je to horší, tím víc na vás tlačí fakt, že za chvíli stejnak vstávat musíte, nakonec se na to ranní cviko vykašlete, a když konečně usnete, vzbudí vás sebemenší šustot a znovu už neusnete, takže vstát a kafe a pocit naprosté tuposti...
do háje, ale už. co s tím mám sakra dělat? :(

4 comments:

Anonymous said...

Fyzická aktivita (choď pravidelně plavat nebo doma cvič, až z Tebe bude cákat pot), nové koníčky (skoro každý by byl nešťastný, kdyby jen koukal na hvězdy), abstinence (po alkoholu se Ti snad přestane stýskat docela rychle) a psychiatr (psychologové jsou na nic, většinou sami potřebují psychiatra) -- to by Tě z toho všeho mohlo vysekat. Zkus pro začátek třeba jen dvě nebo tři věci z těch čtyř, další přidej podle potřeby. Hlavně jen nesedět a nefňukat, je smutný a zbytečný být v jednadvaceti osmdesátiletou chromou babkou, vzpomínající na roztančený mládí.

Tak šup.

e*v said...

hele právě jsem pochopila parciální derivaci druhýho řádu, to taky nemůže říct každej :)

Anonymous said...

To nemůže, ale taky to asi nikomu nepřinese skutečný pocit štěstí a spokojenosti.

Ještě jsem v tom výčtu zapomněl na práci.

e*v said...

a) si nepripadam nestastna. jednou jsi dole, jednou nahore, trable ma fura lidi a vetsina psychiatra nehleda (nehlede na to ze jsem slysela ze vetsina jich za to moc nestoji).
b) co by mi asi tak mohl rict? ze mam stejne problemy jako zbytek sveta? kazda jeho otazka by mi pripada pruhledna, nekam me tlacici, nekam konkretne smerujici. uznavam ze tenhle pohled je trochu subjektivni, ale je to muj nazor.