tam. ze světla do tmy, přijíždím do brna. relační sleva asi naposledy, atributy cesty vlakem se nemění. mrazivá cestě, nekonkrétní, prázdný mráz. kontury se rozplynuly, co je nebe a co zem? všechno je šedobílé úplně stejně. dokud nepadne tma. a přece vidina blížícího se koncertu zahání chmury a prázdnotu. a ono - oprávněně.
stará pekárna. už tak je tu málo prostoru na to, aby si muzikanti udržovali odstup a eggnoise ho ještě zmenšují. hudba je výborná jako vždy a atmosféra k nepopsání plná smíchu, úsměvů, pobrukování, energie příštící celým sklepem, což ústí v naprosto nečekané věci, jako podepisování plakátů - snad se na nás na příštím koncertu nebudou tvářit jako na čtyřicetdva čertů. večer je to totiž neskutečně milý, nese se v duchu polorecese a obdivu - na velmi potenciálním koncertu pink floyd bych asi skrze slzy neviděla, ale tady nevidím skrze smích. těším se na nové album - a díky. díky moc.
a aby to nebylo málo. vyběhnout do vánice, zase jsem v brně, zase tu sněží... hranolky v okýnku a vyšlapat do sněhu:
a aby to nebylo málo. vyběhnout do vánice, zase jsem v brně, zase tu sněží... hranolky v okýnku a vyšlapat do sněhu:
a rozjezd a jistě, pane premiére (čili nemáte klíč:). a koma.
No comments:
Post a Comment