vzpomínky na anglii

že zabíjím čas pojmenováváním londýnských památek, to už jsem říkala. ale k čertu! je tu i rybníček v greenwichi, u kterého jsme svačili v podzimním slunci. někdy, kdysi, ohromné prastaré stromy, londýn, červené budky a bláznivě teplý a neanglicky slunečný týden v anglii.

přístav v calais. mám ráda přístavy, lodě a odplouvání, cestu někam, cestu, kde člověk nemusí nic dělat, jen přecházet po palubě, popíjet pivo z plechovky a nechat si brát vlasy větrem. pohyb odněkud někam - a bílé útesy doverské jsou skutečně bílé, tohle poznávání známých skutečností mě fascinuje. skupina chudých, špinavých a zavšivených astronomů z rozvojové země kdesi v asii zodpověděla všechny otázky ve stylu kde že vzali peníze a drzost chtít si prohlédnout anglii a jako zázrakem byla beze ztrát vpuštěna do albionu.

projížďka lodí po temži. river thames, millenium dome, palčivé odlesky na hladině. odjezd z města a - zajímavá byla také silbury hill (nejvyšší umělá hora z pravěku v evropě), kterážto byla obehnána plotem s ostnatými dráty a výstražnými cedulemi „dangerous area“. nutno poznamenat, že z vrcholku byl pěkný rozhled po idylickém okolí.

a druhý den ráno - stonehenge, to stonehenge, kde jsme se předháněli v počtu fotografií na kámen a eleganci. východ slunce, rosa, rozproudění krve, nepopsatelné, síla starých rituálů a vzpomínky vyryté do kamenů. a my, němí úžasem, bojující mezi snahou zachytit co nejvíce, znehybnit kameny ještě víc, a vnímat co nejvíce z onoho právě teď.

po tom i přes ospalost koupel ve studeném atlantiku, které odolala naprostá většina spolucestujících, samozřejmě kromě mě a několika dalších. jemná kamínková pláž, na polovinu září neskutečné horko, skály čnějící z moře, ledová voda, vlny, které mě málem smetly na jednu z oněch skal, čokoládová bébéčka, trpké nezralé ostružiny, modrá obloha a někde v dálce - amerika.

návštěva jedné observatoře. pohoštění, čaj (jediný člověk si dal kafe, ale toho neznáte) a koláčky. bohužel ne zelené. na závěr jsme předali dar – láhev becherovky. pozorovali jsme hvězdičky, totiž zářící očka osazenstva hvězdárny. krom řeči není rozdílu mezi astronomy... noc na bývalém nádraží. a land‘s end, nejzápadnější výběžek hlavního britského ostrova. a ostrov saint michel‘s mount, písčitá pláž, co na tom, že když si chtěl člověk šlápnout do moře, vydalo to na menší expedici.

zastávka na vřesovišti dartmoor. tady někde pobíhal pes baskervilský. ovšem my jsme potkali pouze ovce a pak taky nějaké ovce. spokojeně se pásly mezi kameny namátkou rozházenými mezi spořádané útvary. vřesoviště dýchalo klidem pod sprchou fotonů a nikdo nevěřil, že právě toto jsou ona blata proslulá mlhami, deštěm, strašidelnou atmosférou a velikými psy. a pak už jen cesta do londýna a luxus v podobě dvojlůžkových pokojů s příslušenstvím.

na závěr: víceméně citace. science museum. po dobrodružném hledání stanice metra a nákupu lístků nás muzeum příjemně překvapilo nejen volným vstupem, ale hlavně exponáty typu kabiny apolla 10, nejslavnější lokomotivy světa a hlavně interaktivní místností, kde jsme se mohli přesvědčit, že fyzikální zákony platí a že ani my je nijak neoblafneme (no, příště...).v rychlosti jsme shlédli big ben a tower bridge. z metra jsme si cestou zpátky udělali jídelní vůz se specializací na fish& chips. byli jsme u autobusu dostatečně brzo, abychom v tescu nakoupili potřebné suvenýry, jako například cider, guinnesse a cider. do doveru jsme dorazili nečekaně brzo. rozhodli jsme se prohlédnout si pevnost na útesu. jakýsi dobrodruh (dodnes neznámý) v čele skupiny pohrdnul jasnou cedulí s nápisem castle a šipkou a vydal se přímo směrem k hradu. po silnici to šlo, do strmého kopce s vyšlapanou cestičkou už hůř a pod tím ostnatým drátem se prolézalo vyloženě špatně. podívali jsme se na přístav z vrchu a vrátili jsme se zpátky tou samou příjemnou cestou. nutno poznamenat, že na úpatí kopce rostly nejzralejší a nejsladší ostružiny, co jsem za týdenní pobyt v anglii potkala.

a pak už jen - plavba, konzumace cideru, západ slunce, rekapitulace tisíce vzpomínek, listování suvenýry a kdesi v dálce zase praha. hm. za co všechno může google earth. (to blueskin: takhle se to dělá - takhle se s pomocí něj vzpomíná :)