tam a tehdy I

to jsem zase o víkendu nic neudělala. krom výběru z hroznů taky litr vína - vzbudila jsem se v noci, že prší, ale jen se mi to zdálo. nemohla jsem spát a ráno se za oknem třešeň klaněla až k zemi - vítr -

zato když jsem včera jela po dlouhé době do aera, to už se sbíhaly mraky a já měla zvláštní náladu v monotónní tramvaji, ve svým malým světě složeným ze sluchátek a vnímání pouze skrz ně, známou cestou od zastávky jsem šla pomalu, v hlavě rytmy a slova, protože tady straší cesty minulé - paměť vázaná na místa -

před dvěma lety úsměvy pro právě tady a právě teď, v tramvaji zvedám ruku - červenou nebo žlutou - na pozdrav, v opojení štědrým večerem - a ten kluk měl tak krásný vlasy -

stejně to tu vždycky cítím, zvláštní existenčnost, narazit si kapuci a zapálit si startku, je nám šestnáct, sem tam kapka, schoulit se na nádvoří na modrej kus betonu - něco v nás křičelo - je to dávno -

- a tak sedíme v hospodě, pivo chutná pivově esenciálně a na zdi je plakát pink floyd a stinga, prostorová představivost. nakonec se člověk vždycky dožene v okamžiku.

[aktualizace: celé jsem to psala, abych vám řekla, že wallace & gromit in the curse of the were-rabbit je fakt skvělej, že jsme se smáli od začátku až do konce... ale to víte. čas mezi napsáním začátku a konce příspěvku způsobil odchýlení od myšlenky... a tak vůbec. may contain nuts.]