škola. on už je vlastně říjen. těším se, až se zvířené vody počátku semestru usadí do kalného stereotypu. už proto, že by mohl být celkem fajn. hlavně to nezakřiknout. z nějakého mně neznámého důvodu si na cvikách sedám vedle lidí se smyslem pro humor. ze stejně neznámých důvodů je mi vlastně celkem dobře, nevadí mi, že se brzo stmívá a zatím potřebuju na přežití jen jedno kafe.
no dobře, výše zmíněné platí jen pro dnešek. pravděpodobně to zítra popřu. už se těším na časná rána ve škole, okupování automatu s kafem, opovrhování kafem z automatu, usínání na přednáškách a vypracovávání protokolů hodinu před cvičením. taky nejsem nadšená, jsem jen ráda, že ještě žiju. nebo nemám čas být smutná. nebo nevím. nebo...
protože kdysi protože teď
protože myslím protože mizím
nazpaměť
protože žebříky
kratší než zeď
protože myslím protože mizím
nazpaměť
protože žebříky
kratší než zeď
No comments:
Post a Comment