"sbírám drobky pozitivna. na dně talíře." jak může být tahle metafora nepochopitelná? druhý svět. cit pro slova. slova pro city.
všechno voní. těžce, jako listí bříz, jako kouř z vlhkého dřeva, jako jehličí, jako tíha mlh, jako ztrouchnivělý les. podzim?
včera padla šeď. vědomí každé kapky, která mohla spadnout, mě zahalilo. když začne něco dávat smysl, je ve světě o kouzlo míň. zase stojíš o kousíček pevněji na zemi a je ti z toho smutno.
6 comments:
...a není to jen snem, který by si člověk rád udržel, jako poslední kapku včerejšího deště, jako poslední list stromu, než odhalí své vyčítavé kostmaté prsty proti neby, proti všem, jako poslední závan vůně potu někoho, kdo práskl dveřmi, jako to ticho v okně a za ním kulhavý vítr...a nic, v dlani zasraný prázdno...
a není to jen snem, ale těch kouzel je asi po včerejšku sakra míň... není mi to víc jasné, nebo nejasné, ale díval jsem se na své přátele a chtěl jsem jen zlomit kouzelnou hůlku a vrazit si ji do očí a do uší, aby alespoň vzpomínky..a potom už jen ven...včera...
asi je... snem, poslední hořkostí, ta třešeň před mým oknem denně rudne víc a víc, asi se stydí že ztrácí ty svý hávy, ale co, na jaře bude krásná, jenže málokdo věří na jaro, když je tak jak je a v hlavě buší víry... ztraťme se.
myslim, že je krásná i teď, koloběh barev, červená jednota třešní/listí...děsí mě, že čím je barevnější strom, je zešedlejší člověk...divnej čas...asi si půjdu poskočit na chodbu, po levý to funguje spolehlivě...a kam se ztratíš ty? k vírům?
chtěla bych bejt stromem a psát si na kůru pozorování světa okolo. ztratím se. snad jednou úplně. mimo víry, mimo víru. (momentálně bohužel do školy:)
proc je spatny stat pevneji nohama na zemi? jak jinak chces za necim jit?
stát nohama na zemi? nevím, kvůli čemu bych měla. jít->letět...
Post a Comment