nesnáším protichůdnost okamžiku, kdy jsem unavená, a přesto nemůžu spát. kdy akorát pozoruju minuty, jak se líně plazí po stropě, kdy vím, že za pár hodin vstávám, před pár hodinami jsem šla spát a přece se mi nedaří usnout. hlavou se honí vše špatné, bdělost se prohlubuje, pak nevědomky konečně usnu a do toho řve vzteklý budík, ať teda vstanu.
den se pak odehrává v okamžicích. kočka přede dveřmi. autobus odněkud někam. místnost ztracená v neexistujícím osmém patře. za oknem slunce v mlze. nechutné kafe z automatu. okamžiky se zahušťují téměř spojitě. klementinum, barborka, více slunce, město, zmrzlina, zkratovité slovní hříčky, smích - jako kdysi - a fotky.
No comments:
Post a Comment