Monday, May 23

zase poslouchám cohena

především bych se měla učit.
ale venku prší a já bych tu chtěla sedět celou noc a psát jako kdysi, jako po maturitě, jako loni. a vůbec je mi tak nějak smutně a nostalgicky. jako když mi bylo patnáct šestnáct a život měl smysl jen ty dny, kdy běžela ally mcbeal... líbí se mi ten její poetismus a potrhlost, ať si kdo chce co chce říká.
ale venku prší a v brně byla bouřka, škoda že jsem nezůstala. včera jsem se jemně opila a bylo mi dobře. a dneska jsem napsala barborce:
> ted si pisu s kamosem z brna, on je celkem prima, shodnem se v nazoru na dest a tak, a ted se mne snazi utesovat... a mne to prijde mily ale je mi to uplne jedno... jako ze mi je fakt jedno ze je nekdo kdo mysli podobne jako ja, ze proste je mi jedno uplne vsechno....
a ona na to:
> a sakra. bez se ozrat nebo vyspat.
but i’m always alone
and my heart is like ice
and it’s crowded and cold
in my secret life

co je špatně? asi se nejdřív ožeru (vaječňákem) a pak se půjdu vyspat. zítra píšu fyziku, ha ha ha. a venku pořád prší a sametovým hlasem mi tu cohen vypráví o lásce a smrti.
you live your life as if it's real. i know. a prší. a třešeň mlátí větvemi. a já sedím ve své bublině obklopená celým světem a strašně sama. i hudba je jen stínem. jako všechno. cohene, cohene, už raději mlč...
i see you standing on the other side
i don't know how the river got so wide
i loved you baby way back then
and all the bridges are burning that we might have crossed...

1 comment:

BarborKa said...

Tak ja se ožeru vaječníkem. cohene kohene, kam mě to dožene(š)?;)