o mobilech

asi jsem přišla na to, proč mi mobilní komunikace vyhovuje. je to její aktuálnost. dnešní doba o ničem jiném není a když je kolem mě něco, co chci sdílet, chci to sdílet hned. a navíc mi nepřijde divný komunikovat pomocí sms. do těch 160 znaků se toho vejde... i myšlenka, i pocit, což možná chatující teenageři nevidí. pro mě je to jen jiná forma textu, jako icq, jako blog nebo deník, a stejně důležitá. obsah zůstává. a navíc jde o to sdílení. jasně, že 99% esemesek jsou pouhá sdělení, která mají čistě informativní hodnotu, konec konců mobily nebyly vymyšleny za účelem ničeho jiného než dostupnosti uživatele právě tady, právě teď a o to jde. ale jakmile si máte s kým psát i o něčem jiném, to zbylé jedno procento, je to stejně pěkné jako cokoliv jiného, třeba pohlednice.
ne nadarmo si píšu ty nejhezčí trapně do sešitku, a občas (mobila mám už skoro pět let) je docela fajn se začíst.
hm, otevírám sešitek a nestačím se divit. sladkých 17. nekonečně sladkých. a těch zpráv. nestačím se smát. škoda že většinou ztrácím kontext.
(21.4.2003: BarborKa: ses curak ty vole)
nepíšu si všechny samozřejmě. jen ty zajímavé, jako je ta hore. ale kdyby jo, mohla by to být zajímavá, celkem vypovídající kniha. (ale myslím, že něco takovýho už někdo udělal.)
pro zajímavost. určila bych dvě kategorie zpráv, které si píšu. první jsou ty osobní. druhé jsou o chlastu (bude kalba/byla kalba/taky je ti teď tak hrozně?/tak se napij i za mně/přijdu i s lahvinkou/etc:)
aspoň je vidět, co je skutečně důležité.