třeba matika. konkrétně matika s mladým cvičícím, kterému se tyká a ke kterému jaksi nemám respekt (tím nechci říct, že bych neměla jeho hodiny ráda nebo že bych proti němu něco měla; jen to prostě není pan docent, v jehož hodině bych byla zticha).
ach jo. musel ze mě mít chudák radost. nejprve jsem navrhla přesunout písemku do hospody, to mě rozjelo a už jsem se nezastavila a spolužáci mně v tom samozřejmě podporovali. hlavně ti dva vedle mě, z nichž jeden o taylorově rozvoji sin x prohlásil, že je to parabola. (pro nematematiky, je to pořád sin x, ale napsaný jinak, složitěji. celý tento semestr vůbec trávíme tím, že přepisujeme jednoduché výrazy na složité a tváříme se, že to k něčemu je.)
a tak vůbec. každou chvíli jsem měla nějakou rádobyvtipnou poznámku, pak jsem se sama sobě smála a do toho jsem ještě kecala do příkladů (a navíc většinou správně, takže mě nemohl vyrazit :). holt se mi zachtělo předvádět se.
však on mě smích o té písemce přejde.
ale všechno se vysvětluje: měla jsem před cvikem kafe. extrarychlé s indiánkem. to by se smál každý.
No comments:
Post a Comment