...

někdy je lepší pochybovat veřejně. chtěla bych vědět, proč je mi tak, jak mi je. pochybnosti. zmatek. pocit, že se mám vrhnout hlavou proti zdi. pocit, že jsem to už udělala. mám znepokojivé vize. jsem zvíře zavřené v kleci, vyděšené ze světa. ze zvuků a stínů. a neuniknu. hlasům a umělým světlům. rozsudkům. nevím co chci a nikdy jsem to nevěděla, ale všechno beru smrtelně vážně. říkám si, že dřív bylo líp a bojím se, že si to budu myslet věčně. za oknem, tam venku, voní zahrada. deštěm a svěžestí a čímsi neurčitým. neurčitou vzpomínkou, neurčitým steskem. kdybych byla strom, měla bych prožrané letokruhy posledních roků. bolestí. že si lidé jen ubližují. já jim a oni mně. všichni jsme citově vyhynulí mamuti. otevřít okno. škoda že není zima. chybí mi zima. člověku se v ní snáz mrzne. k čertu s tím vším. s jarem a veselým oranžovozeleným prostředím ve woknech. s chlastem. se sladkým nevědomým.