au.tumn iii

spala jsem špatně. večerní zjištění, že bych dnes, tzn. ne ve středu, měla nastoupit do dejvic ke zkoušce, mě trochu vyděsilo. a k tomu jeden zdvoutřetin veselý rozhovor... london calling... usnula jsem někdy ve čtyři. ráno vnímám jen velmi nezřetelně.

z kafe jde teplo. z ledničky jde chlad. slunce za oknem vyvolává dojem přímořského městečka, bílých zdí, léta.

a zase se mi zdálo o kočkách.

a někteří lidé se mi zoufale odcizují. pan p., blanka. rok po svatbě už čeká dítě. ale jsem to já kdo se musí přizpůsobit, pokud chce něco zachovat. asi jsem jediná, kdo se nemění. nebo jediná, kdo se nechce ustálit.

listen to the lovely toads of pink floyd, prohlásila jsem - mělo tam být tones, ale bsk se as usually přeslechl.

vůbec. bsk. vycházíme v noci z jeho dveří a přes nos nás praští specificky podzimní vůně. je podzim, cítíš to? řeknu trochu smutně a bsk se raduje. poslední dva podzimy byly docela zásahem do mejch osobních vztahů, dodám a bsk - no já se vždycky na podzim zamiluju, už aby to bylo. září je měsíc depresí, to víme oba, a je to jen tím, že říjen a listopad raději nikdo nepojmenovává. že tak smutný slova nejsou. october. the sorrow month. aspoň loni to tak bylo, zatímco září hořelo pozdním sluncem a nechtěnýma pocitama. a až budeme příště mluvit o podzimu, až nás zase uhodí do tváře, už ani ne jako výsměch létu, ale jako nevyhnutelnost, srpen už je přeci pryč, tak mu řeknu: lidi se nezamilovávaj na jaře. lidi se zamilovávaj na podzim, aby jim v zimě nebyla zima, tedy aby přežili. to je přeci naprosto logický. poslední dobou se v mém okolí hroutí příliš mnoho vztahů. nesnáším obecnosti, ale i tak já i můj expediční medvídek pooky budeme držet palce... ať není hůř.