když v úterý tolik sněžilo, šla jsem přes vítězné náměstí a kabát jsem měla celý bílý. oklepala jsem se před fakultou - a když jsem ho o tři hodiny později vyzvedávala, hrálo našim šatnářkám z komerčního rádia another brick in the wall.
příští týden.
příští
sobotu!
venku je skoro deset stupňů. (ještě převčírem jsem pobíhala po ostrůvku tramvaje jako oranžový maják a proklínala bsk a jeho syndrom koncových světel.)
a za čtrnáct dní... teď už se zase těším... egypt.
jen z onoho nového alba je mi nějak těžko. teskno. je smutné a účtovací. šeptá o stáří, které může být jakékoliv, dokonce i šťastné, a přeci, prostě je to stáří, samo o sobě nese smuteční fangle a klade otázky jak dlouho ještě.
a až se vrátíme z egypta, bude v praze bárazanglie. juch!
No comments:
Post a Comment