v nuseláku burácí metro. a další. přímo mně nad hlavou. čtu kassandru, je zvláštní jak některé knížky získávají smysl teprve časem. je to příběh, ze kterého, třebaže se odehrává v tróji, vane chlad. vypočítavost, smrt, budeš mít dar věšteckého vidění, kassandro, ale nikdo ti to neuvěří. a pokaždé, co to čtu, objevím něco hlubšího. příběh jedné ženy, která viděla pod povrch obyčejných věcí. doporučuju.
přišel mi lístek. schönes wochenende ticket na vlak. koncert. prosím, ať je úžasný. přílišné očekávání se nevyplácí, ale nemůžu se ho zbavit. tohle je příliš velká věc. příliš mnoho emocí. nejsou to celí floydi, ale je to možná to jediné, co z nich můžu vidět a slyšet. a pomalu přestávají být pandořinou skřínkou.
a já, věčně zoufale nepozorná ke všemu okolo, si vrývám do paměti každý detail. podlaha výtahu je bledě modrá a ve světle se třpytí. takhle nějak možná vypadají hvězdy v našich myslích, esencialně zářivé a mnohem krásnější než ve skutečnosti. jsme teprve na začátku, ale nedokážu si představit, co bude dál. když někdy náhodou dohlédnu k horizontu - myslím života - vyděsím se. možná už nikdy nebudeme šťastnější. dospělost mě děsí.
jsou to jen okolnosti, které mě nutí takhle myslet? možná jen přemíra toho dobrého. možná pocit, že to nemůže trvat věčně. a obava, jestli budu mít dost sil.
budu. musím! tečka, vykřičník.
z lidí táhne zima. ať už je jaro, potřebuju ho. díky za egypt, kde má být teplo. ať už je jaro, nechci, aby moje schopnost radovat se umrzla. zatím se to nestalo, ale jsem věčně vyčerpaná, chci delší dny, více světla, tepla, vůní, kvetoucích jasmínů a šeříků. nemrznout, kdykoliv jsem venku, nemuset se choulit do kabátu.
prosím.
No comments:
Post a Comment