koukám do kilometrické banky. přesně před měsícem jsem jela do brna. bylo to po zkouškovém, nemohla jsem se dočkat už strašně dlouho - a stálo to skoro za houby. krom onoho veselého odpoledne s nau a kašpíkem si nevzpomínám na nic výrazného. jistě, momenty. s mattem na balkoně. hermelín v pomaláči. s h.p. litr vína. ale jinak - nespojité.
zato teď, když mi tak přeskočilo. bez důvodu se vydat do brna - to zavání něčím dávným, praštěným a úžasným. jsem strašně ráda za tuhle svobodu, kdy se můžu sebrat a přejet půl republiky - hmmm. k nezaplacení.
i když tohle jsem si vyžrala. primární plán A byl sedět na pořadu v plancu v první řadě s tričky s velkým gé. há há. tričko jsem nechala doma, musela jsem se vrátit, nestihla jsem vlak. na florenci mě milý starý pán předběhl a vyfoukl mi poslední lístek. paní za okýnkem viděla můj zkroušený obličej (už dlouho jsem si tak pěkně nezanadávala) a poslala mě na nástupiště, že prý lístky u řidiče. jo, byly. to mám ale štěstí, uvelebuju se na zadním pětisedadle a - nasrat. vytekl olej. hodina čekání na náhradní bus a to ještě že tak. pořad nestíhám.
že jsem se na to nevy- říkám si a postupně nadávám každému malému blbému rozhodnutí, které za to mohlo. co já tady, uprostřed ničeho, bez cíle, vždyť já tam jedu jen tak...
a překvapivě jsem dojela, i když pozdě. ještě jsem stihla dorazit na hapinu, kde se pouštěly balónky. a pak jsme se vydali na šleh. totiž geologický. a můj hlavní úkol, totiž dělat něco, při čem nebudu myslet na ten stres z následující cesty do egypta, byl víceméně splněn.
a tenhle večer byl velmi spojitý. pivo, pivo, fotbálek (přestože jsem looser, tak jsme vytrvale remízovali). kofola s rumem. a tanec, to really love a woman je krásnou vzpomínkou na sladkých patnáct. a už jste někdy vysvětlovali karnaghovy mapy při pivu a to tak, že je někdo taky pochopil? :)
No comments:
Post a Comment