Thursday, December 8

vstříc náladám strachům a snům a bouřím

jedu na strahov a zapadá slunce a bolí to, bolí to všema západama co se kdy leskly v mejch očích, a já se hořce usmívám, jako poslední dobou pořád, oblohu křižuje letadlo, vzpomínka na letošní krásný babí léto, celorepublikově ---
a teď mě napadá že jsem se ještě nesvěřila s tím, že mi hvězdárna neprodloužila smlouvu, no a taky že nevím co si o tom mám myslet, vlastně v sobě tak trochu pořád hledám stanovisko, můžu si za to totiž sama, namísto zářijovýho povinnýho večeru jsem byla v ostravě na eggnoise, poprvý po pěti letech jsem nebyla na hvězdárně a víkend o kterej jsem si řekla, jsem jaksi nedostala (ironie pomálu) - a to se mi ani nechce zmiňovat, že mě ještě potom, když bylo jasný že mám málo hodin, honil šéf na školení bezpečnosti a podobný blbosti. no, co naplat, vlastně mě mrzí že mě to moc nemrzí, spousta věcí ohledně hvězdárny je dávno pasé a obecně vzpomínám pozitivně a jediný co na tom bolí je to kolik krásnejch věcí je už dávno pryč, hodiny bych mohla vyprávět
--- sedla jsem si dozadu v autobusu, stejně to dělám jen proto, že to tam nejvíc houpe, jen by mě zajímalo jestli jsem jediná, a venku je tak pěkně, a já jsem už aspoň sto let nefotila nebo aspoň od tý doby co jsem zpátky z brna a dneska ten lennon --- ten lennon, jdu ke zdi a zapaluju svíčky, jdu starým městem kde to téměř neznám a představuju si něco mimo náš zběsilej čas, prahu před sto lety nebo bůhvíkdy a míjím haldy vzpomínek který furt ještě neumím přijmout, druhák, třeťák jsme tu byly pořád, já a ona, to je dávno, šlapu po kočičích hlavách až ke zdi a v hlavě mi znějí floydi i bez sluchátek, lennone, já, my, už jsme jinde, ale díky za ty časy, před pěti lety bych tu balila hipíky a zpívala s nima beatles, před pěti lety bych sem šla v roztrhanejch džínách, ale dospíváme, všichni dospíváme a tady jsme kdysi dělali anketu se školou a naše nejoriginálnější otázka byla na lennonovu zeď, anglicky teda, a všichni turisti ji chtěli vidět, a pátej ledňáček a to už jsou taky tři roky ---
san tropez a tuhle písničku budu mít asi vždycky spojenou s revivalem a atmosférou ve starý pekárně, kde jsem si jí blíže všimla poprvý, jo stydím se, až tak dávno to taky není
--- a aspoň se domlouvám s bsk na sobotu na víno a už teď se těším, i když jedna z hrozeb společný řeči je i hluboká deprese, ale co se dá dělat, když je ve víně akorát pravda, ta bolí, ale stokrát lepší než všechny lži a ta hořkost je beztak všude

3 comments:

e*v said...

což víceméně pravda je, ale protože jsem neřekla nic co by tomu odporovalo, tak nechápu co zase máš.
a taky jsem neřekla nic, co by pravda nebyla, krys mě v říjnu hnal na bezpečnost a žádný víkend jsem napsaný neměla, tak kde asi čekal že ho vezmu (když mi pak nepomohlo vzít jeden na dalším poviňáku)? mohl mi to říct už tehdy, ušetřilo by to oběma stranám pár problémů.
(a po standovi jsem chtěla ať si mě v mé nepřítomnosti napíše na víkend a neudělal to. ha, všichni se spikli.)
btw poslední víkend který jsem měla mít jsem byla taky v ostravě - a bylo to príma. ha!

Anonymous said...

nejsi jedina taky si sedam dozadu kdyz se mi teda chce sedet... taky proto ze to nejvic houpe.

e*v said...

zattrix: to je dobře :)