dušičky

a duchové. negativno časem zmizí. a zima co vtrhla do ulic chtě nechtě vyvolá to pozitivní. mihotavé vzpomínky, které jsou zatím hodně hluboko. a já je nechci pouštět ven.

sníh toho přikryje spoustu, ale ve mně otevírá. a teď padá - za oknem. něžně jako mlha, lehce jako stín. dívala bych se do rána, jak všechno bělá. poslouchala bych, jak ono něžné ticho občas prořízne vlak. nemůžu spát - večerní kafe a dlouhé hovory - v konečcích prstů mám ještě zbytky léta a tepou - nemůžu spát, proplétáme se spolu vzpomínkami a když odejdeš spát, zůstávám - a jsem tak ráda, že se teď můžu s miliardou vloček snášet k zemi.

ukládám loňskou zimu do černé skříňky. prozatím; musím. a nechávám si na dlani tát vločky a venku, vedle uzamknutých vzpomínek nechávám jednu, vytrženou z kontextu: klid a sníh loni na bystrci.

je mi úplně jasné, že na eggnoise do staré pekárny pojedu i letos. snad bude zase sněžit.