Sunday, November 12

brno 10

...a zlatá koule udělala vžum. některé dny prostě uplynou. zejména pokud jsou samy o sobě listopadově krátké.
směsice. dva roky jsou dlouhá doba. a já téměř fyzicky cítím, jak se uzavírají kruhy. dlouhý proces smíření. na hvězdárně už mnou nezmítají dávné vášně, pustit si na privátě the wall není vstupem do bludného kruhu výčitek a křehce bolavých okamžiků.
napít se vína neznamená upadnout do deprese.
(ve středu jsem přišla domů a bylo mi hrozně, unaveně a zničeně, a když mi h.p. napsal, jak se těší na astrofyzikální session, kde se bude vyskytovat jistá osoba, přeskočilo mi. naházela jsem věci do batohu a chytila první autobus bez ohledu na čtvrteční školní povinnosti.)
zmatená, křehká, neschopná vnímat nic kolem sebe - a to všechno se umocňuje s každým kilometrem blíž k brnu. šalina. možná je zima, asi svítí měsíc, nevím. akorát se mi klepou kolena - očekáváním, překvapováním, nedočkavostí.
ty kryso. já to věděl. - to jsi nemohl vědět, když mě to napadlo až hodinu před odjezdem. - stejně jsem to věděl.
velkýho ruma a malý pivo, říkám pak, když se realita trochu ustálí. a pak kulečník a další piva. a docela obyčejné pocity čirého štěstí.
den na to září nad českou duha. mraky jsou jako vždy šílené a zamotané a černé, když se přižene déšť - a pak zase slunce a teplo.
den na to se slunce rozpouští ve sklenici s medem.

3 comments:

Anonymous said...

Brno prostě má něco, co jinde není :)

Anonymous said...

mhm, ale tentokrát je to bohužel velmi dočasné. :)

Anonymous said...

co dodat? nice? to by bylo trapný. tak co teda? very nice!