river, river carry me on

i caught sight of my reflection
i caught it in the window
i saw the darkness in my heart
i saw the signs of my undoing

na těšení kapka hořkosti. na kilometrickou banku se nebude dát psát - pár pocitů - jako na jízdenky. načrtnout - co vlastně?

now we might escape from the rain see fruits of our strain finally be free from pain

ale kdo chce unikat dešti, že.

to nic.

těším se. na cestu. jedno místo v prostoru, jedna trať, se sloučí v čase. pojedu skrz. cosi strašlivě vzdáleného. změnila jsem se? esence všech těch cest. cest netrpělivých. cest nekonečných pohledů z okna, fascinace míjejícím, tisíce střípků a nálad, slunce, radost, sbíhající se mraky, očekávání. a těch posledních pár minut projíždění brnem, poznávání známého, se napětím protáhne na sto let. jako vždycky. pocit neskutečné svobody. je to moje cesta. můj discman a foťák a svetr vedle mě na sedadle. egoistický pocit zcestovalosti. mohla bych takhle jet celé věky. a je to moje okno, moje láhev s vodou, moje prázdnota a můj mírně osamělý výstup ven - jako skok do vody. vzpomínka na netrpělivost minulosti, na očekávání očekávaného, na těšení, které bylo tak moc jiné, krásnější, naplněnější a vlastně úplně stejně hloupé jako nynější omámení svobodou stylu "teď si půjdu, kam budu chtít".

spousta věcí se oživí. bude to bolet, brno zavoní deštěm, který bude pravděpodobně padat jen v mojí hlavě. budu potřebovat čas pro sebe, půjdu krok za krokem - pomalu, vzpomínkově. nechávám se unést popisem věcí budoucích.

na čem záleží? v telefonu mám staré zprávy - a nedokážu je smazat. na křivce minulosti se protíná nostalgie se zoufalou touhou něco změnit. ale čím jsem dál, tím víc krystalizuje - klid? mám dobrého terapeuta.
toho nejlepšího. svoje zwíře.

downside up, upside down
take my weight off the ground
falling deep in the sky
slipping in the unknown

zase je 42 zrovna když se dívám na hodiny.