zase jednou jdu městem a nic nedává smysl. poslouchám soundtrack k the hours. na průkazku s potvrzením o tom, že navštěvuju náš ůstav, že můžu kdykoliv na počítač v místnosti 304, kde je klimatizace taková, že jsem tam v parném červnu málem zmrzla, stojím frontu asi hodinu a půl. přesně to nevím, telefon se vypnul a odmítá se zapnout a všechny hodiny ukazují osm dvacet. trvale. poslouchám glassovu hudbu a čtu vonnegutovu kolíbku. perfektně depresivní kombinace. aspoň neslyším ty příšerné pubertální výšplechty drahých spolužáků.
na i.p. lituji, že nemám foťák, protože z jednoho koše na odpadky se kouří a z druhého smutné koukají dvě vadnoucí bílé lilie.
citát: [...] když se bláto v podobě člověka posadilo, rozhlédlo se a promluvilo, bůh se k němu naklonil. člověk zamrkal. 'jaký má tohle všechno smysl?' zeptal se zdvořile.
'musí mít všechno nějaký smysl?' zeptal se bůh.
'samosebou,' řekl člověk.
'pak tedy nechávám na tobě, abys pro tohle všechno nějaký vymyslel,' řekl bůh. a odešel.
'musí mít všechno nějaký smysl?' zeptal se bůh.
'samosebou,' řekl člověk.
'pak tedy nechávám na tobě, abys pro tohle všechno nějaký vymyslel,' řekl bůh. a odešel.
8 comments:
ten citat je skvely! kazdy hleda smysl , vetsina z nas si chce vsechno oduvodnit dat tomu smysl... moznost, ze by smysl nebyl se nam zda nesmyslna ;)
Hledani smyslu je odveka touha lidi se vyrovnat s tim, ze zadny neni. Proste neni nic, jen obcas to na nekoho ve slabe chvili dolehne a zacne produkovat "jakozeliteraturu", aby se v tom jakoze lepe zorientoval. Konecne i Buh je produkt lidske obraznosti. Verici /pozitivni - vzivajici boha i negativni - jeho popiraci/ se tak zajistuji proti tomu, aby si nemuseli priznat, ze opravdu neni vubec nic, co by davalo smysl. Je totiz jen jedna velka prazdnosta, ktere opravdu nedava zadny smysl.
to jsem si naběhla. :) podle mě svět není prázdný. abych zase citovala nějakou knihu, v kontaktu používá carl sagan termín "pocit nadpřirozena". a to je možná ono hledané "něco víc", ať už to člověk vidí kdekoliv. souhlasím, že určitý druh víry je jen vyplňováním prázdnoty, ale na druhou stranu je víra, která nás naplňuje úžasem. krása věcí. třeba vesmír, to je strašlivě, nechutně krásná věc, barevná, různorodá... a i když bude třeba jednou celý popsaný pomocí matematiky a fyziky, pořád v něm bude něco nadpřirozeného, protože je tak velký a funkční a šílený. tím neříkám, že víra se rovná vesmír, ani že cokoliv ve vesmíru má smysl. přečtěte si stopaře.
Stopare jsem cetl, vsechny dily :-)
Od te doby nikdy nikam nejezdim bez rucniku ;-)
A jeste jednu poznamku ke smyslu. Kdyz jsem po nem patral, dosel jsem pouze k tomu, ze smysl vznika interpretaci kontextu, cili, ze je to velmi subjektivni zalezitost. Co je na tom ovsem okouzlujici a zneklidnujici, ze se presto vsechno vzdycky vsichni na necem tak trochu shodneme :-)
nebo disinterpretací? :)
a shodneme? skutečně? jednotlivci možná ano. skupiny (zejména náboženské) ne.
Ale no tak ;-) Vzdyt i neochota shodnout se je vlastne zpusob shody, nebo lepe sdileni. Proste nekteri lide maji radi, kdyz je nekdo hladi, jinym vyhovuje biti.
Navic u tech nabozenskych skupin je citit obrovskou uzkost ze svobody sveta, ktery nema zadne hranice, jichz by se mohli drzet.
Je to vlastne tema o odvaze byt sam sebou :-)
jako že oni se prostě hádat chtějí? jojo, ten monopol na pravdu... :)
ps anonyme, podepiš se :)
Neřekl bych, že se přímo chtějí hádat, prostě jen nechtějí spekulovat o tom, že by to všechno mohlo být ještě jinak, než jak si to zdůvodnili. Je snadnější se zajistit řadou jednoduchých pravd, než připustit možnost, že je všechno relativní a v pohybu.
Post a Comment