jedu na strahov a zapadá slunce a bolí to, bolí to všema západama co se kdy leskly v mejch očích, a já se hořce usmívám, jako poslední dobou pořád, oblohu křižuje letadlo, vzpomínka na letošní krásný babí léto, celorepublikově ---
a teď mě napadá že jsem se ještě nesvěřila s tím, že mi hvězdárna neprodloužila smlouvu, no a taky že nevím co si o tom mám myslet, vlastně v sobě tak trochu pořád hledám stanovisko, můžu si za to totiž sama, namísto zářijovýho povinnýho večeru jsem byla v ostravě na eggnoise, poprvý po pěti letech jsem nebyla na hvězdárně a víkend o kterej jsem si řekla, jsem jaksi nedostala (ironie pomálu) - a to se mi ani nechce zmiňovat, že mě ještě potom, když bylo jasný že mám málo hodin, honil šéf na školení bezpečnosti a podobný blbosti. no, co naplat, vlastně mě mrzí že mě to moc nemrzí, spousta věcí ohledně hvězdárny je dávno pasé a obecně vzpomínám pozitivně a jediný co na tom bolí je to kolik krásnejch věcí je už dávno pryč, hodiny bych mohla vyprávět
--- sedla jsem si dozadu v autobusu, stejně to dělám jen proto, že to tam nejvíc houpe, jen by mě zajímalo jestli jsem jediná, a venku je tak pěkně, a já jsem už aspoň sto let nefotila nebo aspoň od tý doby co jsem zpátky z brna a dneska ten lennon --- ten lennon, jdu ke zdi a zapaluju svíčky, jdu starým městem kde to téměř neznám a představuju si něco mimo náš zběsilej čas, prahu před sto lety nebo bůhvíkdy a míjím haldy vzpomínek který furt ještě neumím přijmout, druhák, třeťák jsme tu byly pořád, já a ona, to je dávno, šlapu po kočičích hlavách až ke zdi a v hlavě mi znějí floydi i bez sluchátek, lennone, já, my, už jsme jinde, ale díky za ty časy, před pěti lety bych tu balila hipíky a zpívala s nima beatles, před pěti lety bych sem šla v roztrhanejch džínách, ale dospíváme, všichni dospíváme a tady jsme kdysi dělali anketu se školou a naše nejoriginálnější otázka byla na lennonovu zeď, anglicky teda, a všichni turisti ji chtěli vidět, a pátej ledňáček a to už jsou taky tři roky ---
san tropez a tuhle písničku budu mít asi vždycky spojenou s revivalem a atmosférou ve starý pekárně, kde jsem si jí blíže všimla poprvý, jo stydím se, až tak dávno to taky není
--- a aspoň se domlouvám s bsk na sobotu na víno a už teď se těším, i když jedna z hrozeb společný řeči je i hluboká deprese, ale co se dá dělat, když je ve víně akorát pravda, ta bolí, ale stokrát lepší než všechny lži a ta hořkost je beztak všude
