noční sněhy. něhy. břehy.

noční výhledy. na třešni a na plotě, na každé příčce. na každém stéblu. sníh a oranžové reflexe. pavučiny větví. samety havraních křídel.

noční konverzace. spletitosti vztahů a vzpomínek; s klokánkem mluvíme po dlouhé době o všem možném. cesta kolem labe, tenkrát, smutné vážné řeči nad spícím městem, neumělý překlad todesfuge, tenkrát, a jak teď zjišťuji, minuli jsme se tehdy vlastně náhodou - a i když je to teď už jedno - a tehdy nebylo - stejně nás to oba rozesmutňuje a sentimentalizuje. skoro jako fakt, že vzpomínáme takhle hloupě na dálku místo nějaké noční procházky po nábřeží, jako tenkrát...

a k tomu ozvěny brna, tiše mě rozeznívají, zvony a dávnosti, a přišla mi sms z macaa, ahoj noční ptáče a jsou tři, touhle dobou už se bojím ticha a píše mi spolužák: noční hovory jsou vždycky nejlepší, lidi jsou takový trošku jiný a je noc a je pozdě, the grass was greener - the light was brighter -

noční smutky. to je tím sněhem... sněží mi v hlavě. je to tou nocí. mám noc v hlavě. řeka plyne. život nás pohltí.