zasraně šedivo. jen příjemný hlas norah jones hladí. hodí se k tomu smutnému tichu venku. podzim je něco, co vás může sakra překvapit. rok co rok stereotypně čekám zimu a ošklivo a pak se v září nebo v říjnu vyskytnou dny, co berou dech (narozdíl od jara, kdy pořád vyhlížíte teplejší chvíle a ony nepřicházejí, takže jaro vlastně akorát klame tělem, studí ze své podstaty zklamaných předpokladů) - ale teď? podzim je pryč, zima bůhvíkde, ani sníh, dokonce ani déšť, jen šeď, ani ne mlha, jen prázdno, jen nic.
snažím se dělat něco do školy. podle daného návodu postupuju krok za krokem. a ono to stejně nefunguje. v sedm přijde bsk a já nechci být špatná hostitelka, čeká nás večer norských filmů a já tady zuřím, protože ani ten počítač mě neposlouchá, ani sebeprimitivnější návod nefunguje. potřebovala bych návod k životu, ale stejně jsou k ničemu všechny. to bude prima depresivní večer zase jednou. ještě včera jsem si říkala, jak je mi dobře, jak se cítím stabilizovaně. kecy. život do vás bude kopat vždycky. a místo milých slov jen šedivo. all around the world.
tma padá. tma? hnusné modrošedé nechutno. bluegrey tones.
No comments:
Post a Comment