diskrétní večírky, spojitá kocovina.

a to nemluvím o alkoholu.

ráno jsem na bowlingu naházela 203 bodů. pravděpodobně poprvé a naposledy v životě, ale pocit to byl úžasnej. až tak, že jsme se spolužáky odešli na oběd na vynikající česnečku a černou třináctku. sice se po čase konverzace začala odehrávat výhradně v citacích z trpaslíka, ale co, my všichni školou prohnilí si to můžeme dovolit.

četla jsem pak v tramvaji šiktanovy horoskopy a psala adbarovi, že po dvou pivech je to opravdu zážitek -

a už to začíná, vánoce za rohem, takže slavit... ? nebo jenom nevnímat. kdesi v karlíně, je a není zima. číšník je unaven, možná i společensky. ale je s ním zábava. snažila jsem se vyjednat si večeři a na mé stále unavenějsí píchání prstem do jídelníčku odpovídal, že tohle taky není.

tak co teda máte?
krupicovou kaši a nudle s mákem.
jé, tak to bych si dala tu krupicku.
je mi líto, ale ta už došla.

nakonec jsme došli shodě a přinesl mi ohromnou porci výborných těstovin; k tomu skvělý tramín a pak už jely panáky pirátského kapitána, je to opravdu dobré pití, viděla jsem několik bloggerů, které čtu; ovšem pondělnímu zážitku na celnici se to nevyrovná. vůbec, seděli jsem na kraji a přišli pozdě. akorát před odchodem jsme se zapovídali s kulidou na téma koček, siamka nemá tolik chlupů, třeba na ni alergický nejsi...

a pak přejezd noční prahou zpátky na smíchov, druhý večírek by nemohl být rozdílnější, namísto emociálního mrazu hraje hlasitá hudba, všichni se baví a usmívají, všichni se mi představují a já si nepamatuju jediné jméno a mojito dokonává, co předešlé panáky začaly, tancuju na hudbu, kterou nemusím, the rhytm has my soul... mícháme šampaňské s mojitem v potrhlé úlevě ze změny prostředí. a všechno je fajn.

a pak už ani není zima. noční tramvaj. v hlavě krásně. a v paralelním domově pád do komatu.