tak jsem teda taky pro. na flickru. podruhý jsem narazila na hranici dvouset fotek a řekla jsem si že už na to jako mám. je to dobrej pocit.
nedělní večer. dodělat resty. shodli jsme se s chlebem že mít možnost pracovat když se nám chce, což máme, znamená že toho vlastně uděláme víc. když denně udělám jeden koňskej salám (opět poníková analogie), pak na tom budu víc než dobře. a můžu vstát v deset, dojít si pro snídani a udělat si kafe. není to žádnej zázrak, ale já se ještě pokouším studovat, jak se mi bolestně připomene už za tejden.
itálie je taková mlhavá. prej že jestli k tomu budes mit pristup "bude to desnej pruser", tak to bude desnej pruser. ale jinak jsem si koupila plavky a hodlám si to užít, protože zatím, klepu na dřevo, to vypadá že pojedem. ehm. asi bych měla začít hledat pas.
No comments:
Post a Comment