kapku

třeba budou dny delší, a když nic jiného, aspoň teplejší. nebo naopak, teď nevím.

jdu do práce, poprvé, a na zastávce mně přepadne touha stát někde u moře na skalách, ve větru, ve vlezlém mrholivém počasí, co většina lidí nenávidí, stát a přemýšlet a slyšet jen vítr a vlny tříštící se o útes.

strašně silná a nezahnatelná. až ty vlny slyším v hlavě.

klokánek mizí do indie na celýho půl roku, ale některý věci se vracej. tož vítej zpět.