lístky na waterse, 13. dubna. zaráží mě politika sazka arény, kdy už druhý den na jejich stránkách přibývají lístky pod pódium. předpokládám že nejde o altruismus, ale o fakt, že jsou o dvě stovky dražší než lístky na stání. aby se to nakonec neminulo účinkem, "pod pódiem" bude tolik lidí, že skutečně pod pódiem nakonec nebude skoro nikdo. hlavně že sazka vydělá.
ale stejně se těším, a navíc 13. je mé oblíbené datum.
stačí zavřít jedno oko a všechno je stejně daleko. nebo stejně blízko?
začínám mít pocit že mezi bezčasím a stabilitou je ještě jedna fáze. otřásání. usazování. ale chci vůbec být stabilní?
když si vzpomenu na svoje začátky blogování, a na začátky nestěžujusi, je mi děsně prázdno. ztrácíme. ale co na oplátku?
byla to taková krutá doba sebehledání. tehdy, a ještě před tím. o dva kalendáře později najednou zodpovědňujeme. najednou se nedá jít přes mrtvoly. nebo jo?
v hlavě mám tisíc mrtvých vzpomínek. nikdy jsem nechtěla, aby ztratily na významu. letos mi bude třiadvacet. plíživé přesuny času, nějak to všechno - písek mezi prsty.
je to v mojí hlavě, říkám si, když se vyskytne problém. ale ty hezký věci, vnímání a pocity, detaily a kresby stínů na sněhu, ty tam jsou také.
existují?
(dodatek: všechny kompromisy nejsou zlý, říkám bsk, ale s blogem kompromisy dělat odmítám. při pohledu na prošpikovávání textu smajlíky na různých fórech mě napadne podobnost s dětskými texty, kde jsou slova nahrazena obrázky. my a vy - jako všechno i pokrok v jedněch lidech vyvolá to lepší a v druhých naopak. a já chci psát, poeticky, přesně, svě. nikoliv o tom jak se mám, ale co vidím. blogovzetí na 2007.)
No comments:
Post a Comment