píšu své ženě po společné návštěvě kina a dešti, který ze mě trochu spláchl to příšerné bezvýchodno: mám pocit, že jsem se strašně změnila. a musím s tím něco udělat, protože když sklouznu zpátky tam, kde jsem byla před expou, tak se budu nenávidět, a když se pohnu, tak můžu taky všechno ztratit (a na to se člověk vždycky ptá dřív než na to, co může získat).
ale vím, že až zas tak strašně jsem se nezměnila. že to všechno někde ve mně jenom dříme.
to víš, expedice - moc všeho. smíchu. objetí. nocí. hvězd. hudby. smutku. pláče. lásky. bolesti. slunce. deště. mlhy.
v noci si píšu s marwinem. co cítím? lítost, že jsem doma. co vidím? mlhu. mlhu, co se zvedla poslední večer, tak hustou a nepředstavitelnou. na jazyku mám chuť portského, které jsme pili. v uších mi zní floydi a praská táborák.
můžu křičet? stejně by to nemělo smysl.
/* jak jinak byste přeložili dire straits? tunnel of love je o pouti. and now i'm searching through these carousels and the carnival arcades.../
No comments:
Post a Comment