v úpici je teď v mých myšlenkách pozdní podzim. říjen, možná. stíny, mlhy a strniště. sama bloudit tím malým pozemkem - ovšem v mojí hlavě je mnohem větší a sahá mimo plot, na pole - a vlastně počítám i cestu a deserted town, kde se vítr prohání prázdnými ulicemi, honí spadané listí a světlo je takové smutně načervenalé (let's just say orange). šustit o suchou trávu bosýma nohama, ztuhlýma chladem. honit v hlavě vzpomínky, sednout si na schod od bečky. opít se u žižky. počkat na zimu a sníh. zapomenout.
No comments:
Post a Comment