Friday, August 25

au.tumn

tváří se to letně. sbíhám po svojí třetí infiltraci do astronomického kongresu dolů do nuslí. pod vyšehradem voní tůje ostrou, jehličnatou vůní, která připomíná jih. ale já jim (slunci, modré obloze, létu) na špek neskočím. vím, jak má léto vypadat. v tom světle kolem už jsou zase barevné, nažloutlé odlesky krátících se dnů.
mám v hlavě podzim.
zase.
mám v hlavě loňské slunečné bloudění ostravou. předloňské slunečné bloudění brnem. studené noci a mlhavá rána. pachuť nadcházející zimy na jazyku.
kaštany. chlad dnů se strašlivě modrou oblohou. kontrasty barev.
zase. krok za krokem. než přijde šedivá, studená, mrtvá zima.
zase.

11 comments:

Anonymous said...

zima je i bílá. (s)něžná

Anonymous said...

jak kde :)

Anonymous said...

a stejně si podzim co podzim fotím ty barevný kontrasty...

Anonymous said...

mně kontrasty nevadí. naopak, jsou úžasný. ale pořád něčím smutný. ty podzimní.

Anonymous said...

Jo, podzim je čas ovoce, mlh, bilancování, návratu do školy a vůbec, a je tudíž trochu smutnej. Ale i pálící léto umí být nelítostný, zima mrazivá, jaro protivný svým nezdravým optimismem ;)

Anonymous said...

se to zvrhává na diskuzi o ročních obdobích obecně. :) podzim je prostě nejsmutnější, trpkej stále kratšíma a chladnějšíma dnama. rozplizlej, jak barvy stále víc hnědnou. pálivej přechodem mezi zráním, uvadáním a zimním spánkem.
něco končí, něco začíná, na podzim začínáme chodit na svařák a tiskneme zkřehlý prsty k hrníčku, vytahujeme ze skříní čepice, zima je před jarem, ale podzim je před zimou a tím je těžkej.
žádný jiný období není tak krásný, smutný a barevný.

Anonymous said...

je jako hudba sigur ros, jako zachytávání posledních paprsků, je krutej tím jak může říjnový slunce pálit do očí a mihotat se v řece. je ostrej barevnejma listama, co vystupujou z mlhy, je přesycenej pachem tlejícího listí a podzimních ohňů, tichej vypařujícíma se nadějema a rezavej deštěm. blátivej. kaštanovej a ořechovej a plnej duchů...

Anonymous said...

jo, to všechno je...

světýlka svíček, záda opřený o topení, knížka na kolenou, čaj v hrníčku, měkkou deku přes sebe...

Anonymous said...

a déšť bijící do skel. a neochotný hrabání se ráno zpod peřiny.

Anonymous said...

Jediný loňský podzim za něco stál... letos už mám s jeho příchodem zase podobné depresivní pocity, jako každý rok. :((( A letos je to o to horší, že zima si dala jen 90 dní pauzu... :((

Anonymous said...

mně to vlastně vyhovuje. babí léto a slunce a barvy. ale teď to tak nevypadá, a člověk se taky musí smířit s tím že není léto. jinak poslední dva podzimy byly... zajímavý. nestěžuju si. :)