Thursday, August 3

postexpediční grafomanie 3

apatie, deprese, pochyby. v práci litr vody a plátek sýra. a a4 popsaná zbytečnostmi.
o to horší je, že mi to skoro vyhovuje. píšu tolik co už dlouho ne. cítím inspiraci. jenže jdu přes mrtvoly. myslíš, zwíře, že nevidím, jak ti je? jenže já nevím jak definovat, co se mi honí hlavou. nevím jak začít mluvit a co říct.
z expedice se nikdo nevrací stejný. viz tenhle zápisek. "můžeme osamět tím, že se změníme." proč mi přijde všechno najednou tak těžké? život. ani sny se mi nezdají, co jsem doma.
na spoustě věcí nesejde. tři noci jsem se na expě prokopávala minulostí s lidmi, kteří mi byli ochotni naslouchat, až jsem zjistila, že rány, které mi přišly plné hnisu, jsou už dávno čisté. a třísky jdou ven úplně snadno, stačí tahat správným směrem (to je skoro stejně pseudospirituální jako coelho, no nazdar). byla jsem prostě nějakou dobu mimo. asi rok. a teď - je mi to jedno. všechno.
já vím. chce to čas. ale přijde mi to jako věčnost, být zpátky, a to to jsou čtyři dny. (za rok začne expa, a já nemám sílu ptát se jaká bude.) chce to čas.
proč jsem si sakra zakázala pít.

4 comments:

buvol said...

myslel jsem, ze pocitadla na strankach jsou hovadina, protoze je stejnak nikdo nesleduje: no toz sem prave sam sebe usvedcil z omylu :)

mylit se je lidske...

dik, ze nepijes, a at ti to vydrzi... aspon chvili :))))

e*v said...

hihi, chvíli možná, dlouho určitě ne :) ale dík, že jsi do mě kopnul ve chvíli, kdy bych spoustu věcí zcela určitě neustála, dát si třeba jen panáka. hlavně včera a dneska odpoledne.

Anonymous said...

chjo!

Anonymous said...

ano?