a ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece nil a volat tutanchámon vivat vivat po egyptském kraji

závislost frekvence kurzivy na požitém alkoholu

zjistila jsem, že některé věci prostě nepotřebuju. třeba koncert within temptation, protože je sice ráda poslouchám, ale koncert je pro mě momentálně slovo s úplně jiným, mnohem méně pochytitelným odkazem. nebo zabíjet čas čtením blogů, které mě zajímají jen ze zvrácených pohnutek - bavit se tím, že je někdo pitomý, je pod moji úroveň. jmenovat nebudu. a času je stále méně.

s vidinou volného večera sháním kohokoliv, náhoda mi hraje do karet. esme, kterou jsem neviděla věky, odpoví, takže se po mojí mírné improvizaci na cvičení setkáváme na dejvické a míříme na skvělou večeři a neméně skvělé víno - a to večer teprve začíná. po nucené egyptské abstinenci mě dvojka červeného značně rozveselí; když si potom dáváme sraz s jejími známými kdesi na hradčanské, postávám kolem stánku s květinami, kde objevuju červenožlutou růži - počkejte, já ji musím koupit, on mě zabije, hihňám se. nasedám do auta, kde jsem přestavena esminu lektorovi angličtiny:

where's the pub? it's far away, how do i get back?
oh it's over here
is it the slamník? vloudí se mi do hlasu podezření, yes, of course, ty kruhy, co se stále uzavírají, to je děs. sibiřské náměstí a vzpomínka, kterou se občas držím nad vodou.

jsou to ženy, kdo mají horší termoregulaci. ale ty se klepeš zimou. jo, bylo to tehdá zlý. emocionální chlad. snad obou; snad jsem se nemusela naštvat, že se někdo tvářil, jako bych tam nebyla. otevřít oči. někdo jiný si všimnul.

dva panáky jamesona - s esme provokujeme a rob říká, jak jsme si podobné. to víš že jo, chlapče, jsme obě pěkný mrchy.

zdálo by se, že neposlouchám nic jiného, ale není to pravda. ale je to division bell, co mi hraje cestou na hradčanskou, kde se mírně opilá čtu reflexem, protože tramvaj mi zmizela před nosem - a když potom přijede, vnímám jen hudbu a svět mě míjí - díkybohu -

a pak jsem doma a předávám kytku a nezbývá mi než se smát a zapálit tisíc svíček.